Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte secelibát srdce
24. 12. 2009
23
26
2609
Autor
džejn
kolotočem do království pohádek
pustím se řetězů a padám
do listoví pod stromy
nestíhám a roztříštím se ze sna
jako popelka ve dvanáct
zamžourám do tmy a
ze spadlé řasy budu si tě přát
zcuchám ti vlasy a spustím se
po lalůčku tobě do klína
v kouřové cloně schovaná před světlem
zasyčím a odpařím se
v marnivém celibátu srdce
26 názorů
nomeolvides
02. 03. 2010
něco ti přepíšu, možná to znáš..
Skoro úplně vymyšlená báseň
vidím tě, jak piješ z kašny z droboukých promodralých rukou, ne, tvé ruce nejsou drobounké, jsou malé a kašna je ve Francii, odkud jsi mi napsala ten poslední dopis a já odpověděl a nikdy víc jsem o tobě neslyšel. Psávalas bláznivé básničky o ANDĚLÍCH A BOHU, celé kapitálkami a znalas slavné umělce a většina z nich byla tvými milenci, a já odepsal, to je v pořádku, jen pokračuj, vstupuj do jejich životů, já nežárlím, neboť my jsme se nikdy nesetkali. Jednou v New Orleans jsme byli blízko sebe, půl bloku, ale nikdy jsme se nesetkali, nikdy se nedotkli, tak jsi chodila se slavnými a psalas o slavných, a pochopitelně jsi zjistila, že slavní se starají o svou slávu - ne o krásnou mladou dívku, která je s nimi v posteli, která jim dává a pak se ráno probouzí a píše kapitálkami básně o ANDĚLÍCH A BOHU. Víme, že Bůh je mrtev, řekli nám to, ale když jsem naslouchal tobě, nebyl jsem si jist. Možná to bylo těmi kapitálkami, bylas jednou z nejlepších básnířek a já jsem říkal nakladatelům, editorům: "tiskněte ji, tiskněte, ona je blázen, ale má kouzlo, v její vášni není lež." Miloval jsem tě, jak muž miluje ženu, které se nikdy nedotkl, jenom jí píše a schovává si její fotografie. Miloval bych tě víc, kdybych někdy seděl v malém pokojíku, balil si cigaretu a poslouchal, jak na záchodě čuráš, ale to se nestalo. Tvé dopisy posmutněly, tví milenci tě zradili, holka, odepsal jsem, všichni milenci zrazují, nepomohlo to, napsalas, že máš svou lavičku, kam chodíš plakat, která stojí u mostu a most se klene nad řekou a ty sedíš na té lavičce a pláčeš pro milence, kteří ti ublížili a zapomněli na tebe, odepsal jsem, ale nikdy mi nepřišla odpověď. Jeden známý mi napsal o tvé sebevraždě 3 nebo 4 měsíce poté, co se to stalo. Kdybychom se setkali pravděbodobně bych zklamal já tebe nebo ty mne. Takhle to bylo lepší...
Buk
Aššurballit
31. 01. 2010
od "zamžourám" se mi to líbí
ta předchozí část je pro mě nadbytečná a zbytečně "nelidská" - proto se mi líbí ten konec°
To mi připomělo film "Škola základ života". -> Básník se stává menším a menším, až se stane nejmenší na celém světě. Stane se z něj trpaslík.
*t*
Alloha Hurro
12. 01. 2010
do listoví pod stromem je hodně nadbytečné, buďto padáš do království pohádek nebo listí, pak snad bych ještě vynechal ...zasyčím... jednak je to zvukomalebně silné slovo, které je v rozporu s logikou lyriky textu, a také osobní zájmeno tobě je zbytečné. Jinak ovšem rytmicky čisté, ale i využití pohádkové metafory působí dobře.
Slovo "zvláštní" používám, když se mi něco nelíbí, ale nechci urazit...teď si to raději vyložím naopak. :-) Díky za kritiku.