Kreténem zůstaneš

Už bezmála tři měsíce jsem podváděl svou ženu, abych u ní vzbudil větší zájem. Ona mě však nezačala ani podezřívat, což mě frustrovalo. Moje cizoložné manýry tím ztrácely význam a jí bylo očividně úplně jedno co dělám. Tak jsem ji jednou, když jsem se pozdě v noci vrátil domů, probudil a řekl jí: „Spím s jinou. Ty už mě nebavíš.“
Odpověděla, že si také někoho našla a řekla, ať ji nechám být, že chce ještě chvíli spát a že to probereme ráno. To ovšem nepřicházelo v úvahu. Zabil jsem ji. Na druhý den jsem schválně nešel do práce, jelikož mi bylo jasné, že někdy touto dobou měla určitě ve zvyku užívat si s tím svým, tzn. kouřit mu péro, lízat koule, kousat bradavky a další. Když se skutečně ozval zvonek a poté i naléhavé volání, otevřel jsem a zabil toho zmrda taky. Jak jednoduchý může život být, pomyslel jsem si a šel si ho vyhonit u jakéhosi laciného porna, ve kterém šukala štíhlá blondýnka s černým zakrslým negrem. Jakmile jsem se udělal, zabalil jsem obě mrtvoly do prostěradla a odnesl je do sklepa. Že to ale byla fuška. Během tohoto počínání mě zastihla sousedka a tvářila se nebývale podezřívavě. Řekl jsem, že přece nebudu dávat peníze za pohřeb. Souhlasně přikývla a šla zavolat policii. Policisti mě, hned co přijeli, zmlátili málem do bezvědomí a prohlásili, že jsem udělal velkou chybu. Spoutali mě a odvedli do cely předběžného zadržení. Potom mě ještě dva dny vyslýchali a bili jako psa. Cítil jsem se nepohodlně. Ptali se mě, proč jsem to udělal a já jim asi dvacetkrát po sobě odpověděl, že mým důvodem byla malost těch lidí. „Bude to tak pro ně lepší,“ opakoval jsem, ale to je patrně dráždilo ještě víc. Vždycky mi potom dali pěstí přímo do ksichtu.
„Nevím co chcete slyšet, kurva.“
„Že jsi to udělal nerad.“
„To ale není pravda.“
Zase mi ji natáhli.
„Špatná odpověď.“
„Tak běžte do hajzlu, vy hovada,“ řekl jsem a hned na to usnul. Když jsem se probudil ze snu, ve kterém si to ti dva ochránci zákona rozdávali a mlátili se při tom obušky do prdele, zjistil jsem, že vůbec necítím hlavu. Jako bych ji ani neměl. A opravdu. Ležela o kus dál a mluvila na mě.
„Jsi pěknej kretén, víš o tom?“
Neměl jsem jak odpovědět a tak jsem jenom němě přisvědčil. Jeden policista vzal hlavu do svých medvědích tlap a nasadil mi ji zpátky. Potom mě zase zmlátil a já znovu usnul. Když jsem se probudil podruhé, stál nade mnou tentokrát muž v modrém taláru. Řekl, že mě asi nechá popravit, pokud tedy nemám něco, co bych mu mohl nabídnout - měl na mysli peníze nebo prdel. Řekl jsem, že nemám a ať táhne do hajzlu. Začal mi číst jakýsi zákon, kterému jsem stejně nerozuměl. Pak řekl, že mě nabodnou na kůl, ať je to bolestivější. Odvětil jsem, že strach z bolesti mě nepřinutí tady nadále zůstávat. Řekl, že se to uskuteční zítra ráno a že obvolá všechny moje známé, aby se přišli podívat jak umírám tímto zvířeckým způsobem. Řekl jsem, že je to jenom dobře, že pak zůstanu v jejich paměti navždycky a začal jsem se smát.
Další den mě opravdu nabodli na kůl a já chcípal neskutečně pomalu. Kdybych věděl, že to potrvá tak dlouho, možná bych soudcova slova zvážil. V davu jsem zahlédl tu ženu, s níž jsem podváděl manželku. Blbě se na mě šklebila a objímala se s nějakým mladým gigolem. Potom mi zase upadla hlava, kterou mi tentokrát nikdo zpátky nenasadil. Hlava řekla: „Vypadáš, jako zašlápnutá housenka. Cha cha cha,“ na chvilku se odmlčela a dodala: „Jsi kretén, vždycky jsi byl. Buď rád, že už to brzo skončí.“
Souhlasil jsem.
„Na co jsi však zapomněl, že budeš kreténem nejspíš i v dalším životě. Ve všech dalších životech. Zkrátka je ti souzeno jím být. Skoro bych tě i litovala.“
Nechtěl jsem, ať mě lituje. Lítost jsem si nezasloužil.
Někdo z davu vykřiknul, ať už konečně chcípnu, že musí pro děcka do školky. Chudáci děcka, proběhlo hlavě hlavou. Podíval jsem se na hlavu a hlava zase na mě. „Tak zatím,“ řekla a potom zavřela oči. V té chvíli jsem si uvědomil, že se probudím zase jako kretén, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Smrt skončila a lidé se rozešli.