Chvála zadečku

         Redaktoři bulvárních denníků občas chtějí v anketách vědět, jakou část ženského těla zkoumají muži svými pohledy jako první.  Pokud jsou ankety neanonymní, pak se na prvních místech umísťují oči, nohy  či jiné neutrálnější oblasti ženského těla.    U anonymních anket vedou jednoznačně ňadra a zadečky nebo v obraceném pořadí zadečky a ňadra. Na základě tohoto  rozdělujeme muže na horňáky a dolňáky.  Kromě anket došlo i na zajímavá měření, kdy bylo mužům na diskotéce připevněno  laserové zařízení sledující pohyby očních bulbů a vědci zkoumali, kam dopadají paprsky na dívky vstupující do nočních podniků. Jen netuším, jak mohl zadeček skórovat i v této disciplíně, protože většina dívek podle mých předpokladů vchází na diskotéku čelem či případně hrudí.  Na druhou stranu chápu, že  oči se v podobném měření nemohou ucházet o významnější místo,  a to  zejména kvůli nebezpečí  poranění sítnice laserem.

 Být dolňákem je fascinace vývojově starší. Primáti se pohybovali v tlupách a lezli po čtyřech a nepotkávali se  zpravidla čelem, takže erotickou vizitkou většiny samic byla a jsou jejich pozadí (viz třeba paviáni).  U samců primátů jsou dominantními znaky například šediny (včetně již spolu s nátělníky z mody vyšlé šedé srsti na hřbetu). Prsa začala muže zajímat až poměrně nedávno – považujeme-li za nedávno stovky let. A hned se kolem nich děje spoustu povyku. Prsa se zmenšují, zvětšuji, tvarují, existují různé pushupky a fígle, jak v této oblasti uspět. Za normu se považuje mírné švindlování.  To zadeček je konstantní veličina ženské krásy. Na ten se dá vždy spolehnout. Ještě se mi nestalo, abych potkal dívku, která by měla po sundání džín o několik čísel menší pozadí, než se původně jevilo.  Pozadí jen tak neočůráš.  

Zadečky se velmi složitě operují a podle mých kolegů z chirurgie bychom si měli vážit dobrých „pozaďářů“ víc než mozkových chirurgů.  Prdelku  lze zvětšovat různými implantáty  do velikosti zadku či v případě požadavků až na velikost prdele. Ale to je asi tak všechno. Liposukce sice trochu pomáhají, ale příroda se v této oblasti velmi špatně obelhává.  V některých kulturách je velké pozadí dokonce znamením krásy. Můj přítel doktor Caballero z Harvardu na jednom semináři naříkal, že jeho hispánské pacientky  nechtějí hubnout, protože pro hispánské muže je velké pozadí u  žen známkou sexapealu. Pro  Afričany je hubnutí zpravidla příznakem choroby a velké pozadí bývalo zárukou, že žena má dostatečné tukové zásoby a přežije období nedostatku a postará se o potomstvo.   Ohromné tukové zásoby afrických žen v oblasti hýždí se nazývají steatopygie a tento termín je oblíbenou kvízovou otázkou, pokud se rozhodnete studovat medicínu.

Některé ženy tuší, jakou devizu představuje  jejich pozadí,  a patřičně o ně pečují.   Dřívější kletba: „ Mor na ty vaše rody“ se transformovala do neméně hrozivé: „Ať dostaneš celulitidu, ty krávo!“  Celulitida je kosmetický termín povýšený téměř na chorobu (a správně by se mělo tuším říkat celulita, protože nejde o zánět, tedy „itidu“).  Sám také vím, jak citlivě reagovalo ženské čtenářstvo na mé dva verše týkající se tohoto choulostivého tématu. Posuďte sami:

„ Dnes autor o čemkoliv psáti může,

mimo pomerančové kůže.“ 

A nebo

„Chtěl bych poznat Adélku,

co bez strií má prdélku.“ 

Zažil jsem dvě pacientky, které byly v této oblasti postižené úrazem – dalo by se řící „zhýžděné". Jedna si v náměsíčném stavu sedla na skleněnou polici a sklo jí uřízlo jednu půlku, kterou se nám ale podařilo najít a kolegům na chirurgii přišít. Další pacientka dopadla hůře. Lékař jí poradil, aby si dělala sedací koupele z dubové kůry kvůli hemorhoidům. Nešťastnice se v noci probudila s bolestmi a sedací dubovou koupel si připravila do porcelánového umyvadla.  To  se s ní podle očekávání utrhlo a vytvořilo z pozadí puzzle pro hodně pokročilé. 

Naposledy jsem toto téma probíral před několika dny s jednou známou. Ta si při pádu na schodech zlomila kostrč. Hned mi psala, co se s tím dá dělat a jestli nemám jako lékař nějaká odborná doporučení. Kromě slov útěchy jsem měl na několik dalších týdnů pouze lakonickou průpovídku: „Trp a srůstej“. Ani moje preventivní rada jí neudělala velkou radost. Z hlediska příštího úrazu by bylo vhodnější, kdyby padala do měkkého, čili... aby si v rámci novoročního předsevzetí nechala narůst v příštím roce větší prdel.  Něco mi říká, že podobných přání  letos na Nový rok příliš nebude.