Slušňák

Distingovaní pánové
Zdrogovaní dřevorubci
Umaštění marnotratníci
Mamonuchtivé manko
Krárké lanko

Křepčící koroptev
Krátí si chvilku mezi
Narozením a smrtí
Houpáním na všechny strany

Ukvokaný koktavec
Kumuluje v sobě všechen hnus
Převrácené kandelábry
Češou konce koberců

Dám si hroší kýtu
K tomu sedm pikolíků
Oříškovou zubní pastu
A půlku půlky

Zaliji to litrovým jelenem
S kovovými noky
A svatba bude mezi
Dojímavým dojením

Bradavky pojďte mi
Vcuc, mlask, heroin
Izolepa, repertoár, tyjátr
Vanad, kysličník, heparin

(to musel psát někdo sfetovanej)

Nepsal, jen si tak hrál
Pro nic za nic, se slovy
Byl to nuzák a byl to král
Zkoušeli mu dát, okovy

Mezi žebra zuté zebry
Představivost funguje
Pod závojem ze zemáků
Schoval víčka z tuzemáků

Mezi hnojem pod orlojem
Nátírá se žlutým lojem
Mezi půlky mezi čtvrtky
Můžu napsat slovo mrdky?

Stejně umřeš tak to neřeš
Buď si klidně tichá verbeš
V malém černém náklaďáku
A pak z pece do větráku

A ve slohu jsme na konci práce
nemohli psát slovo KONEC

Tupě hleděl na uzené maso. To je jako všechno? Překonal se. Mlčel. Dokonce se překonal k připitomělému úsměvu. Celodenní vymašťenost.
„Ještě že u mě nespala ta Anička, ráno by mě to sralo vole.“
„Jsi romzumnej píčo.“
„Hm, ale víš jak, Anička…“
„No jo no, je to buchta“
„A ty jsi koláč.“
„Dáme brko?“
„Klidně.“
„Tak já dojdu na půdu. Letos toho bylo dost co?“
„Masakr. Letošní rok byl hlavně o lidech. Po 23 letech jsme se začli bavit s tátou, asi mi skončila puberta, či co to bylo.“
„Ale magor budeš furt ne?“
„To je jasný, kámíku.“
„Tak já jdu.“
„ Jo, jo, jdi si.“
…
„Každá chce bohatýho.“
„Vyhraněnost tvých názorů je všeobecně známou skutečností. Také neoplýváš statečností a smrdí ti z pusy. Celý dny sedíš u kompu a honíš si ho u porna. Stejně je ten mercedes, cos dostal od vašich k Vánocům pěkně hnusnej. Tvoje holka neumí šukat a ty vlastně taky ne, takže se k sobě skvěle nehodíte. Jsi otrok systému a milovník autorit. Jsi omezený převařený tlustý maso.“
„ Dík, ale víš o mě celkem hovno ty postříkaná bradavko. Tyhle kecy si nech pro někoho jinýho, vždyť víš, že nemám nic, vole. Už mi ho podej, ať mám alespoň něco.“
„Na. A neurážej se.“
„Já se neurážim, ty tu kecáš hovadiny. Ale stejně to máš dobrý, že ti vaši dovolej pěstovat ganju na zahradě.“
„To víš, stará hipísačka a mladej alkoholik, ti jsou rádi, že jsou rádi. Navíc jsem jim řekl, že si tim vydělávám, tak jsou spokojení, že mám alespoň nějakou brigádu.“
„Máš v klidu rodiče. Je vidět, že tě ta krize nezasáhla, ty soukromej zemědělče.“
„To víš, drogy si lidi budou kupovat furt.“
„Já na to prcám. Na všechno!“
„No jo, tys byl vždycky pankáč.“
„Lepší než bejt jako ty. Komerční technařská věčně zkoulovaná smažka.“
„Hahaha, půjdem se někam zlejt?“
„Jasný, co tady taky, že jo? Ale nemám prachy.“
„ To nevadí, střelim na baru pár géček a dáme tequilky.“
„Jsi dobrej kámoš, píčo.“
„Ty taky vole.“
…
„Ty vole tady je namrdáno. Proč musí tolik lidí pít? Občas bych si chtěl jen tak v klidu sofistikovaně popít.“
„Hm, a ještě tu navíc nevidim moc huličů.“
„Tady máš prachy, kup dvě piva, já se zatím zajdu podívat jestli není někdo vzadu u fotbálků.“
„Ale hrajou tu dobře.“
„Hm.“
…
„Pavlos co?“
„Jo, ten si vezme vždycky, tak objednej dvě tequilly.“
„Zlatou nebo stříbrnou?“
„Chceš facku? Piju pořád tu samou. Se solí na mě nechoď.“
A tak začala další sebedestrukce. Čápi byli zrovna v Africe a někdo dostal nové ponožky. Z lásky. Pod strážnou věží projel zelený trabant. A děti ještě dokáží skákat radostí. Místo notebooku dostali brusle a jízdní kola. A dobří lidé staví stopařům a sypou krmení ptákům.
Někdo v obýváku zrovna dostal chřipku. Na druhém konci světa se do slumu narodilo dítě. Je nakažené virem HIV. Padnul další strom. Dozrává soja, ananasy a tabák. Sládek ochutnává další várku. Opilý devatenáctiletý řidič srazil na přechodu ženu s plným kočárkem. Plno křiku a plno ticha. Žába chtěla skočit do rybníku a rozplácla se o led. Nechápavě kvákla a vrátila se do potoka. Ježíš byl frajer. A mě bolí v krku, protože jsem si zapomněl palestinu v autobuse pražské integrované dopravy. Řídil ho hiphoper a rovným kšiltem a cédéčkem Fiftycenta na krku. Celkem nás to pobavilo, řidiči už asi nemusí mít uniformy. A díky Báře jsem zjistil, že už existuje mobil s připojením k wifi síti. Pffffffff. Tak si tak v prosinci jedem na Okoř. Hyperaktivní párek. Co asi tak můžou dělat během soulože? Spí. Někdo rozsvítil a jiný zhasnul. Tak co ty občane vyspělého státu? Svítíš nebo zhasínáš? Na třetím konci světa. Vyndej hlavu z dlaní a nenadávej těm, kteří za nic nemohou. Barde. Lorde. Pinďourku. Zdraví tě tvůj hovád. Tak na zdraví, ať nejsme churaví.

Musím si jí oholit, už mě to píchá. Blbá móda.
Vylízal bych tě. Ale nejsi tady. Kalíš s kámoškou padesát kilometrů ode mě. Doufám, že jsi věrná. Já kalil včera. Masakr Vánoční besídka s kamarády. Pak u mě chtěla spát Anička. Kdybych tě neměl, tak bych se s ní vyspal, to je jasná věc. Anička má kluka, ale nějak jí to nepřekáží. Mám štěstí na nymfomanky. Pak jsem porazil neonacistu v páce. Kdybychom se měli prát, tak by mě určitě přizabil. Já totiž nevím jak se pere. Neumím a nechci. Vyzvat kreténskýho užvaněnýho fašouna na páku, tomu říkám inteligentní cesta k porovnání sil. Funěl, mluvil o bitkách mezi hooligans, Slavistický ortodoxní fanoušek. Na límci černého bomberu měl připevněno přes čtyřicet placek. Zřejmě na nich měl překrásné malůvky, občas se mi má poloslepota hodí. Tak jsem ho poslouchal a myslel jsem si svoje. Boxuje od druhé třídy základní školy, tak jsem předpokládal, že by mě mohl v klidu dát. Plná huba keců. Klouby mu pleskly o barový pult. Mám z toho radost ještě teď. Hlavu měl jak vajíčko.
Vždyť víš jak...