Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Když odpouštíš...

28. 12. 2009
9
9
1662
Autor
PÁTER

Památce J.B.

                                                          Tolik se milovali
                                                          Až se jednou rozešli ve zlém


                                                          Zaslepena zlobou a nenávistí
                                                          Sesílala  Sodomu Gomoru
                                                          A rakovinu na jeho hlavu
                                                          Pak s úsměvem Jidáše
                                                          Sledovala potají všechna ta jeho Zastavení
                                                          Rány a pády osudu tu lidskou Kalvárii
                                                          A přece jen On dnes u ní


                                                          Ona bílá na nemocniční posteli
                                                          S kapačkou v ruce a anestetiky v těle leží
                                                          Ví že již nevstane
                                                          Netuší že vedle ní sedí
                                                          Rty má suché bolestí sevřené
                                                          A oči zavřené už bloudí kdesi po cestách neznámých                                                   
                                                          V hlubokých stínech jak dvě opuštěné studny
 

                                                         Ó  beránku Boží který smýváš a bereš na sebe
                                                          hříchy tohoto světa 
 

                                                         Ona ví že jde minutu za minutou
                                                          jež zbývá
                                                         Tam za svojí Simonkou
                                                          Která tu s ní byla jen svá tři léta
                                                          V tomto Slzavém údolí
 

                                                          Drží ji pevně za ruku
                                                          Jako kdysi
                                                          Tiše tiše šeptá
                                                          Já dávno již všechno odpustil
                                                          Jestli slyšíš mojí prosbu je
                                                          Za tvé odpuštění
                                                         
                                                          Zbavena síly mlčí
                                                          Jen oční víčka se náhle zachvěla
                                                          A zpod dlouhých řas
                                                          Na tvář na polštář slzy tiše kanou
                                                          Mluvící za všechno nevyřčené
                                                          Dnešní i minulé
 

                                                          Ó  Bože  jenž jsi na Nebesích
                                                          Dej jí mou sílu
                                                          Dej jí ještě nějaký Čas
                                                          Třeba z toho mého
                                                          A  mně něco z jejích metastáz
                                                          V mém těle je síly i místa dost
 

                                                          Ani dnes neznala Smrt slitování
                                                          Zasmála se to máte mít Vy ne Já
                                                          A zháší její svíčku Žívota


                                                          Jeho duše halí se do černé
                                                          A srdce má čisté náhlým vysvobozením
                                                          Odpuštěním 
 

                                                          
                                                           
                                                           
                                                           
                                                           
 

                                                       
                                                          
                                                          
 

                                                         










 


9 názorů

8hanka
03. 07. 2011
Dát tip
silné...dojímavé..len malo ludi by dokazalo povedat toto: "Ó Bože jenž jsi na Nebesích Dej jí mou sílu Dej jí ještě nějaký Čas Třeba z toho mého A mně něco z jejích metastáz V mém těle je síly i místa dost"


PÁTER
06. 01. 2010
Dát tip
To ne, panu Kainarovi nesahám ani po podrážky jeho bot !!! Radost ale mám z toho, že jsis jej našla a čteš. To je pan básník, na toho nikdo nemá. Děkuji ti.

Krásné a prostě přesné, připomíná mě to trochu Kainara, ale to je možná ještě lepší***

PÁTER
29. 12. 2009
Dát tip
Děkuji jako nikdy !

A.H.
29. 12. 2009
Dát tip
Souhlasím s Dianou. Nelze napsat víc.

Diana
28. 12. 2009
Dát tip
Věřím, že smrt je ve skutečnosti zrozením pro lepší život. Tam už žádná bolest není, přej jí klid a smíření... Je mi to líto.

PÁTER
28. 12. 2009
Dát tip
Dopoledne silvestrovská nálada no a teď...mlčím.Děkuji ti a rozumím.Myslel, že to půjde mimo mne,mýlil se a moc.

renegátka
28. 12. 2009
Dát tip
Tady jsou všechna slova zbytečná Tony.I tohle je mít rád.Odpoustět.Tuhle báseň psal život.Je o tobě a o Janě a ty se za její obsah stydět nemusíš.Upřimnou soustrast.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru