Jen pusté obrazy a pláně

na plátně po zdech galerií duší

věší se kolem dokola

v rotundách vyhaslých srdcí

a popelavých uhlíků svrchníků

kdysi veselých mladíků

drkotají zuby v továrně na příchuť

Sám všesmahnoucí ženoucí se kolem dějů

jak koloděj

hledí na něj zpoza něj

povznáší nůše kam až jen může

kam už sám nemůže

dopomůže mu kdo ještě cos´ zmůže

nakonec zbude jen kůže

Ve středu roznesou pokoru

pronesou městy a vesnicí

vymítí vinicí temnou část pevnoty

a šedost jednoty

k radosti všednosti

kněží se pro kosti v kostele nepostí

zhostí se mnohostí

trpící kojenci

ztěží se nad hosty poštěstí