O JINÉ, JINDY A JINAK

(též z prvotin) Nejsem ani nekrofil, ani pedofil a víc k tomu nemám, co dodat.

O JINÉ, JINDY A JINAK

 

Též čas mě dohnal až k těm dnům zlomu,

duše chtěla tam a onde zase tělo.

Tak chtěl jsem něco dát a nebylo komu

a stalo se tedy, co možná stát se mělo ...

 

Já objevil ji náhodou v prachu dlouhých dní.

Kde vzal se v těle onen prudký tlak ?

Chtěl jsem jen do očí jí hledět, býti s ní,

po vlasech ji hladit, po tváři, však

 

tvary ty ke hříchu zvaly, když k zemi padl šat,

já vzrušeně hladil a objímal křivky v slasti,

její vůní a chvěním byl chtíč můj vzňat

a já ocitl se náhle v bezvýchodné pasti.

 

Ne, již nebylo - NEBYLO cesty zpět !

Hnán touhou po lásce ... a bolesti,

dral jsem se drze a spěšně v chvatu vpřed,

před chvílí čistý, nyní v spárech neřesti !

 

Nebyl jsem schopen zahnat její chlad,

jen můj vzdech šerem večera zněl,

žádné vzrušení v jejích očích nešlo znát

- já dobře věděl proč, bohužel.

 

Pak odešel jsem a nechal ji být tak.

Neklela, ni neprosila - lhostejna ke mně dál .

Když někdy pocítil jsem onen tlak,

šel jsem a vždy, co chtěl jsem, bral ...

 

Již mnoho let neuzřel jsem její mrtvou krásu,

z její duše neslyšel jsem nikdy žádný vzkaz,

neb neměla ten dar hlasu,

a kdyby ... až po zádech běhá mráz ...

 

Ta dětská tvář, ty modré oči, rudé rtíky,

když vzpomenu si, vím, že první byla

- za to jí patří mé mnohé díky ...

Teď jako by se tiše mstila !!!

---