Stalaktity

z okapu střechýl, křehký a studený
ze srdce rampouch ledově slzavý
chvíle tvých doteků horce jej roztaví
hřejí jak slunce - bez nich jsem ztracený

z okapu zurčí sluneční melodie
ze srdce ohlas horkých tvých objetí
z obou už rozezní se jarní poezie
zima, ač zdráhá se, nakonec odletí

kdo uvnitř nosí ledové kopí
kdo na krku má studenou psí známku
hledá slunce a teplo u lidí
být sám, značí mít na kahánku

30. prosince 2009