vozíček

táhnu svůj vozíček plný těch krámů

večerní smutek a zima je k ránu

strniska zmrzlá, letící igelit

všechno je tak, jak je, ne jak by mělo být.

vozíček drkotá výmoly na cestě

podobna kreslené mrtvolné nevěstě

šaty mám zráchané, prošly už dost louží,

ruce ty kloužou a nohy mi neslouží

ty si mě fotíš, skoro jak turista

jako bys zapomněl, zapomněl dočista

na léto, na brusle, na slunce, na mátu,

na čtení při svíčce, na pána v kabátu

na smích i výlety, koláče od tety

skořici v hrníčku..

Jeníčku?

táhnu svůj vozíček dál

chvilku jsem myslela, žes se mnou stál