Pampeliškové víno

Což pampelišky také zrají?

Pak ty největší sbírám pro Tebe

jejich hořkost mi zůstává v konečcích prstů.

Já trhám jim okvětní lístky 

a ptám se na lásku ... stále dokola

...má mě rád nemá mě rád má mě rád nemá mě rád má mě rád nemá mě rád má mě rád nemá mě rád...

Ty prořídlé hlavy mrtvých květů

i s mou zvědavostí topí se ve skle...

                                   ... já utápím se

A nepatrné žluté odpovědi již nabyly podstatných rozměrů

a uzavřeny v prostou

bouří se a pění

...nemá mě rád má mě rád nemá mě rád má mě rád nemá mě rád má mě rád nemá mě rád má...

a možná jsem se spletla

pampelišky nekvetou pro otázky

A co dříve hořké bylo časem na jazyku sládne

Dnes až příliš mluvím

Ty díváš se do skla a toužíš po němotě

Co čeká nás na dně?

Ty otázky pění v nás

                                                              Co zbylo?

                                                                                                                                                dozraje