dar z nebe

Dýchám pro tebe.
Dýchal bych i za tebe.
Znám tě snad už tisíc let,
a možná i ještě dýl,
jen jsi dál o pár mil.
A já tě potkávám jen když pomyslím.
Prsty proplétám.
Sebe se ptám.
Odkud tě znám?
Však nevím sám
Ale hlavně že tě mám.
A ty máš mne.
Tak mne drž ať se ti neztratím v temnotách,
těch co už k ránu odlétly,
na další věk krátkého políbení.
Dny plynou jako chvíle.
V tomhle díle nemohu být sám,
a proto říkám vám-
andělé, že nehledám krasy na těle.
Že když létám tělo sebou netahám.
Že jsem vděčný za to co mám.
I když je to jen láska jedný slečny.
Co víc si přát?
Snad v jejím obětí se chvíli hřát,
než zase zmizím okouzlen.
Raní mlhou zamlžen,
od mé lásky odtržen,
nepustím se ať se třeba půlka světa zboří.
Nás už ďábel nepokoří.
Nebo svěcenou vodou uhašen uhoří.
Ale my dva, na poušti či na moři.
Jako věrní úhoři své zemi,
jako sami sobě.
Za ruce obě držeti se budem.
Preklenem se hladem žízní.
Jen nás bože neodřízni.