temných hvězd splín

brouzdají myslí

unavují

i stíny se pohybují

občas kam nechceme      plují

cestička vábící     někdy klam

vlézt pod kůži se dá

                                  všelijak

o čem přemýšlí

vlčí mák                       v rudé

mlze před zraky ptačími

dočkají se                   i s mladými

odnese s větrem                čas

zhojí se v nás     co nečekáme

když splíny     užírají nás

včerejšky či zítřky

co stvoříš     

líp

stačí chtít     třeba trošku

vznášet se  

 zamést pod rohožku

nestačí     otevřené oči

vyplácí se mít             i ve snu

kdy ztrácíš šupiny

a z konců křídel kape

krev nevsákne se   

jen se houpe

na vlnách příboje                unáší

zmateně potácivé střípky

odrazů temných    

                                  hvězd

co visí neslyšně

a dotknout se nemůžou

ani samy sebe…