Ztráta příběhů

      Příběh, který nemá začátek ani konec. Kdežto jeho průběh je velice proměnlivý a zdá se, že ji mate. Už bloudí mezi jeho řádky několik let. Když otáčí listy příběhu, vždy se v ní probudí pocit vzdálené historie a minulosti, která se přenáší až doteď… vrací se… Ale vždyť ji nikdo nikdy neopustil… vzpomněla si na svůj předešlý život a začala ho rozdělovat do jednotlivých úseků, pocitů, pohledů, vět. Svlékala ho jako panenku.

      Zavřela oči a při té představě, že se dívá na veliké plátno s obrazy a sekundami protkané mezi řádky jejího příběhu… padla na ni nepopsatelná touha ho počmárat, roztrhat, zadupat… Zarazila se nad silou tohoto impulzivního pocitu a rozhodla se, že to udělá jinak. Vzala si gumu a postupně písmeno po písmenu, řádek po řádku jej mazala. Příběh se ztrácel, až se vytratil úplně.

      Zděsila se. Najednou si uvědomila, že to asi přehnala. Nemohla si na nic vzpomenout… na své dětství, rodiče, kamarády, vztahy, vzpomínky, zážitky… neznala nic a nikoho. Byla prázdná a přesvědčená o tom, že kdyby se podívala do zrcadla, nic by nespatřila. Cítila se být neviditelnou. Zdálo se, že vše ztratila a přesto tím získala neskutečný dar.

       Rozhodla se jít ven. Když procházela ulicemi, míjela lidi, domy… a vše v ní zanechávalo záhadně hřejivý pocit. Co se stalo s jejím zrakem a vnímáním? Každý záhyb, hrbol na chodníku, kanál, okno… stébla trávy, květy, živočichové… Stala se malým dítětem, které se dívá na svět a na všechno okolo, jako na neprobádaný labyrint, který skrývá spousty krás, ale i tajemství. Každý nový den byl nový.

       Byla si jistá, že její zrak je mnohem ostřejší, než těch, které míjela na ulicích… jejich oči byly jiné…. nežily, ale přežívaly v objetí mlhy, protkané vlastními příběhy, které je poutaly. Měla neskutečný dar svobodného vnímání, které její život obohatilo o nové možnosti. A tak neustále vše získává nové tvary, barvy a jména.

      Neviditelná před zraky ostatních… rozvíjena fantazií a darem žít s čistým plátnem. Vlastním plátnem. Nebýt jen chodícím realistickým zrcadlem, které vše odráží tak, jak se říká a očekává…. příběhy

      Příběh, který nemá začátek ani konec… listy bílé prázdné nepopsané. Příběh v zajetí času vpíjí se do stránek…zešedne, až vytratí se úplně. Listy bílé prázdné nepopsané, vždy s novým dnem…