O rovnováze

O rovnováze

Na parapet se mi posadil ptáček a zvědavě nakukoval do sednice. Rehek zahradní. Phoenicurus ochruros je jeho latinské jméno.
Byl jistě chvilenku po vylétnutí z hnízda. Zvědavě na mne pokukoval ze svého novošatu a vypadal roztomile spořádaně, jak už tomu u mladých ptáků bývá.
Je u čerstvých ptáčků obvyklé, že se chovají jinak než dospělí ptáci, to než se naučí způsobům těch starších a zkušenějších svého řádu. Dosti z nich svou mladickou nemotornost nepřežije.
Několik dnů před tím jsem sledoval od počátku do konce ruch kolem sýkorčího hnízda a byl to pro mne nenahraditelný letní zážitek. O něco později jsem pak spatřil, kterak jakýsi chlupatec útočí ze zálohy a dáví jedno z neopatrných mláďat. Bolelo mne z toho u srdce a dalo mi hodně přemáhání neplésti se do přírodního děje a nedurdit se na tu šelmu, která jednala podle své přirozenosti.
Taková dramata mne pokaždé vedou k přemítání o smyslu věcí, o životě a vlastně i o pánu Bohu, ve kterého sice moc víry nemám, ale o jehož vlivu jako tvůrce mravního kodexu (lhostejno zda imaginárního) v základních lidských životních určenostech jsem nikdy nazapochyboval.
Je výrazem našich zvláštních mravních i jiných vztahů ke světu, když jako produktivní zabijáci jíme těla jiných obratlovců a přitom se dokážeme rozechvět nad smrti drobného opeřence nebo jiného tvora. Násilí na jiných lidech a na volně žijících zvířatech je regulované zákony, přesto značnou měrou žijeme na úkor jiných - slabších.
Tak jsem druhdy přemítal, jestli pán Bůh nemá protekční děcka. Jako že některá zvířata má raději než jiná. Jedněm dovolí, aby zabíjela druhé, a ta druhá musí vystačit s lupením nebo semencem. To přece není spravedlivé. Nebo se podívejte do náboženských knih. Samá ovečka, samý beránek, dokonce beránek boží. To je přece nadržování skopci.
Celý ten rovnovážný systém biosféry by obstál a vlastně už snad miliony let obstává, kdyby se neobjevil člověk se svými zhoubnými nároky, který zabírá na nevelké planetě stále více místa na úkor ostatních tvorů - a Bůh, pokud je, se na to zatím netečně dívá. Může to být dočasná nesrovnalost, která katastrofickým dalším vývojem povede k nové rovnováze založené na jiných biologických strukturách a principech.
Lidská rozpínavost potlačující desítky rostlinných a živočišných druhů, je povážlivá a znepokojuje už mnoho lidi, kteří povlovně učí přemýšlet v souvislostech a přimět se ke spotřební životní skromnosti.