Naše zimní

Takovou zimu už jsme měli v sedmdesátým roce Přes vloček šelest neviděli kdy po dnech přišly noce Křížové vazy popraskaly rampouchy špičatěly (ve sněhu slečny snáz se balí) ve vlasech mrzly gely Když lehla jsem si na koleje půjčils mi svoje lyže pro život nežít smutné že je a že tu závěj rozehřejem i za tlakové níže Zas baletíme po chodníku v bílé je sličný svět jsme nejsvižnější z tanečníků já Ginger a ty Fred Sorry za kacírsky zásah. Skúsil som to formálne upratať do „pôvodného" tvaru a áno – plavné jambické frázovanie sa rozkrylo, vystúpilo na povrch bez väčšej námahy... Dobré! Opticky zastretým, členitejším, znejasneným metrom si vyšla v ústrety voľnejšiemu/subjektívnejšiemu rytmickému aj významovému segmentovaniu, čo, myslím, vo výsledku zabralo. (U nás to efektne praktizoval napr. Milan Rúfus). Rýmy... Z čisto teoretického hľadiska by bolo možné niektoré označiť za slabšie, gramatické, či skoro gramatické, ale s prihliadnutím na kontext ma ani jeden nepoťahal za uši. No... „svět – Fred" je, žiaľ v pointe, najslabší. Z obsahu ma zaujali najmä tie momenty, keď sa lepkavé poetické otravnosti („ve sněhu slečny snáz se balí", „pro život nežít / smutné že je") znegujú, odzbroja lakonickými, surovými („ve vlasech / mrzly gely"), či sympaticky vitálnymi („a že tu závěj rozehřejem / i za tlakové níže") veršami. Dáva to básni šmrnc, odľahčenie. Dojalo (to myslím neironicky!) aj civilné, ľudsky blízke „půjčils mi / svoje lyže". Horšie, rušivo pôsobia archaické inverzie: „vloček šelest", „Když lehla jsem si". Oplatí sa hľadať syntakticky korektné riešenia. Celkovo si táto báseň tipy zaslúži. Aj môj.