litanie

  kopce se vlní v sukních jak stromy všechno zapomněly a rostou jak kdesi v bledý dálce bledost přechází v mrak

  po vodě voda běží viděl jsem zjevení potkal zemi uprostřed míče a dávám naposled dávám sobě a tobě do prsou oheň

  na ztraceným nebi zase ženou na vrchu všeho nahoru nahoru do tý propasti kde nikdo už nechce nikdo nezůstává a nikdo nikdo nesmí dál nikoho neuchvátí zůstane v horečce a nechá jí vrátit nebo se se sám se sebou potká a to poznání ho potopí do nebeskejch bažin do toho živoucího červenohnědýho škvaření bílýho oparu do těch obrazů až za všechny hory všechny svoje skály všechny ty jizvy potom najednou ustane a najednou nebude už nebude koho

  najednou sme zůstali kde sme stáli bez básní klidu neklidu protože někde tam se kroutí kopce v béžovejch a zlatejch sukních

  a nevěří na zem jen na sebe věří a samy v sobě stojí jak v kovadlině pevně přepevně a vaše jsou a vaším hlasem slyší svým doufáním se tyčí víc než můžou a než Bůh dovolí

  a neznají jiný vůně než pampeliškový protože mají svý dlaně daleko a tam kam chtějí můžou dosáhnout a udělají to nám ke svítání

  nám přepůlenejm ve zdech nám ve zkrvavenejch košilích nám stále věřícím symbolům nám dlícím ve středu starýho ohně jak se sepnutýmu rukama zíráme do skel hltáme ubryndaný slova a nadáváme potichu na sto let dopředu jenže rohy našich koní už ztrácí bojovej lesk

  jejich šiky se vzdouvají jak mokvající rány poznávají chuť hlíny a záblesky moci a chtějí tolik chtějí všechno a vždy a po všechny budoucí neboť není omylu v našich řadách

  brodíme se ve svejch ránech narážíme do věcí žijeme vlastním přemisťováním sem a tam v prázdným prostoru a plníme svoje mozky želví polívkou a pohádkou o bílejch věncích na řece

  oběhneme jeden kruh a hodně vzhůru hodně strhat mlhy z pavučin dole dálnice z pálících očí a rtů krvavejch od asfaltu jak se vpíjí v modrý moře mění se v křídla který zezadu ke mně přišly a vzdaly se mi

  najdi rameno dejchla a vnikni do něj řekla a zaduj jak do lastury zaduj a nepřestaň už nikdy proměň se v žulovou kostku najdi se ve všech podobách objev se v odpadkovejch koších ve stříkanejch nápisech Viva viva cokoli

  někde v horách najdi lidi s ohněm popros o misku s vodou zeptej se na cestu a potom utíkej noční stezkou protože nevíš co se stane že za tebou se řítí kameny tvýho srdce pádí v kopytech ubitejch stád v nozdrách zapomenutou Ameriku v hrdle čerstvou žízeň zaplácnutou mletou hovězí plackou a kokou

  běž nocí

  musíš se dostat na dohled louky vzdálenejch koní tam pod zříceným nebem a jeden z nich jsi ty oblázek z jantaru hořící na dlani molitan z pouti