Den kočky

Den Kočky

Bylo ráno. No, ráno, spíš lehce před polednem, jak říkáme my lidé, ale pro kocourka Zrzouna to bylo ještě velmi časné ráno. Otevřel očka, zamžoural jimi a protáhl se. Nejdříve se rozhlédl po místnosti, je v obýváku, rozvalený na křesle u okna. Sluníčko mu polechtalo vousky a posvítilo do oček, až musel Zrzoun zamžourat. Trochu rozespale se postavil na všechny čtyři, protáhl svůj kočičí hřbet a seskočil z křesla.  

         Co to? Zrzoun něco zavětřil, jde po pachu, až narazí v kuchyni na misku žrádlem pro kočky. „Prej žrádlo.“ Pomyslel si Zrzoun, „Jak můžou říkat takové dobrotě žrádlo? Jak by pak museli říkat tomu, co jedí oni?“. Dále nad tím už nepřemýšlel a pustil se do „snídaně“. Měla dnes příchuť krůtího masa s lososem, Zrzounova oblíbená. Tu mu sem ještě v kočičí noci, tedy době, které lidé říkají ráno, připravili páníčkové. Zrzoun ani vlastně neví, proč jim tak říká, vždyť každé malé kotě ví, že nikdo nemůže být kočky pánem, ale už se mu to tak zažilo, že už mu to ani nepřišlo divné.

         Poté, co se najedl, se rozhodl jít na zahradu. Rozběhl se tedy ke dveřím a zamňoukal, nic se nedělo, zamňoukal tedy znova a hlasitěji, ale pořád nic. Mňoukal ještě chvíli, než mu došlo, že je ve městě a že na chatu bude jezdit, až se oteplí. Otočil se a otráveně šel alespoň zkontrolovat byt. Jak předpokládal, byl opět sám doma. Rozhodl se proto vrátit se do křesla a zdřímnout si. Zanedlouho usnul, ale po nějaké době ho vzbudil hrozný drnčivý zvuk, strachy nadskočil a zježila se mu srst. Najednou všechen rámus ustal. Zrzounek se rozhodl pátrat po původu toho zvuku, co když tady někde na něj číhá zlý pes a on o tom nebude vědět? Opatrně se tedy odplížil tam, odkud slyšel ten hrozný zvuk naposledy, do ložnice. V tom se ten zvuk ozval znovu, Zrzoun opět nadskočil. Teď se zvuk ozýval jakoby zvenku, připlížil se tedy k oknu a vyskočil na parapet. Podívá se dolů na ulici, kde několik dělníků vrtají sbíječkou do chodníku. Zrzoun popuzeně odešel.     

         Začínal se nudit. Když prošel obývákem, letmo popostrčil plyšovou myš na hraní, ani se nepohnula, tak šel Zrzoun dál. V kuchyni si chvilku brousil drápky o kočičí škrábadlo, poté vylízal zbytek jídla z misky a dál se bezduše potloukal po bytě. Nakonec vyskočil na postel v ložnici a odpočíval.          

         Bylo už pozdní odpoledne, když přišel nejmladší z páníčků. Chvilku ho hladil a pak odešel do svého pokoje. Zrzoun se stočil do klubíčka a usnul. Když se vzbudil, byli už všichni doma. Zanedlouho byla pro Zrzka doba večeře, pro jistotu, aby páníčkové nezapomněli, šel a hlasitým mňoukáním se připomněl. Dostal vepřová jatýrka, ale nesnědl všechno, nechal si něco na noc, kdyby dostal hlad. Začalo se pomalu stmívat a páníčkové se koukali na televizi. Zrzoun si sedl také před televizi a pozoroval s nimi, dávali zrovna nějaký dokument z divočiny, takové měl nejradši, po chvíli ale pořad skončil a Zrzoun se opět začal nudit, a tak začal mňoukat na páníčky, aby si s ním hráli, po delší chvíli úpěnlivého upomínání mu chvíli házeli plyšovou myšku na hraní a Zrzoun jim ji nosil v zoubkách zpět.

 Poté už šli všichni spát a tak Zrzoun ulehl také, ale nešel spát na dlouho, protože zatímco pro lidi už den končí, pro kočky teprve pořádně začíná. 

POZOR! TENTO ČLÁNEK JE ZALOŽEN NA SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍCH. :o)