Odcizení ve sféře umění kultury

Pradávný antagonismus mezi ideály vyšší kultury (ideály humanismu, autonomie osobnosti apod.) a společností se zahlazováním opozičních tendencí v ní zmenšuje. Je vtělována do masové kultury, Marcuse k tomu dodává: „Jestliže masové komunikační prostředky směšují umění, politiku, náboženství a filozofii harmonicky a často nenápadně s komerčními sděleními, převádějí tak tyto domény kultury na jejich společného jmenovatele, na formu zboží.“

Zasažena je i sféra řeči, kde se obsah dříve transcendujících slov vytrácí, omílá. Tato slova (svoboda, rovnost apod.), která ztratila svůj obsah,  se poté stávají nástrojem propagandy. Zvěcněný jazyk a uniformované výrazové prostředky znemožňují vysílání transcendujících signálů z uměleckých děl. Dadaismus a surrealismus se sice pokusil zaútočit na totalitní skladbu věty, zrušit její strukturu a navrátit slovům jejich obsah, avšak ani tyto avantgardisté nedokázali vrátit na scénu uměleckého univerza „Velké odmítnutí“.

Vysoká kultura, která umožňovala „Velké odmítnutí“ tedy zmizela. Avšak nebezpečné protiklady zůstaly, proto industriální společnost transformovala vysokou kulturu do kultury populární, nastala éra bezprostředního prožitku.

To znamená to, že s nástupem všudypřítomné komerce a populární kultury se snížila schopnost individua přemýšlet o souvislostech lidského univerza. Kultura ztratila svoji schopnost transcedence a již v sobě neskrývá podněty k přemýšlení. Její inspirativnost a transcendentní náboj se rozpustili v masové kultuře. Proto přestala být pro status quo nebezpečná.