Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pod křídly Havrana

04. 02. 2010
1
13
1452
Autor
Rendalt

Jen volný proud myšlenek, ničeho jiného už ani nejsem schopen :-( Nehledejte v tom nic víc.

Měsíce snídám slzy a krev

A večeřím to samé

Kouřím hodně cigaret

A piju hodně alkoholu

Občas si přikousnu diazepam

A pořád hledám způsob

Jak zabít toho démona ve mně

Je černý jako havran

A jmenuje se Deprese

Třese si rukou se Smutkem

Na dveře klepe Zoufalství

A já krvácím

Stávám se Černým Havranem

A ten hajzl mě chce zabít

A chybí už jen málo

Jsem slabej

Už nemám čest

Nemám páteř

Nemám sebeúctu

Lví srdce praská

A Havran na něm hoduje

Pořád jen klove

Žene mě stezkou zatracení

Na jejímž konci čeká Smrtka

Musím plakat

A polykat slzy

Zase a znova

A nikdo nemůže pomoct

Nikdo ani nechce

Tak mě nechte padat

Prosím nechte mě jít

Nejsem zvíře

Jsem jenom člověk

Nietzsche selhal

"Nad" u mě chybí

A já se modlím

Modlím se každej večer

Ke věžím na západě

A východ nechci

Tak mrznu na severu

A pořád doufám v jih

Ale je polární noc

Úsvit někde zabloudil

A já uvízl v závějích

Ve tmě a bez ohně

Jen s Černým Havranem

A vlčím vytím za zády

Pořád do mě klove

Krev barví sníh

Múzy mlčí

A já klopýtám

Ještě pár kroků

A dojdu na konec

Už nevyjde slunce

Nedojdu do lipových hájů

Nebude jiných princezen

A já zdechnu ve tmě

Piju vlastní krev

A čekám na vlky

Havran je na rameni

Našeptává "svině, zdechni"

Vidím ty jizvy

Vidím ty nápisy

Svastiky

Davidovy hvězdy

Promiň lásko na předloktí

Promiň lásko

Ty kurvo

Promiň

Nemůžu myslet

Přál bych si blackout

Prostě vymazat paměť

Za celej poslední rok

Přál bych si smrt

A už nic necítit

Přál bych si být jiný

Necitelný

Přál bych si být mrtvý

Už nikdy víc nežít

Lidi co vás milovali

Jsou najednou chladní

Víte co?

Tak chcípněte kurvy!

Můžete hned po mě

Pro Tebe tepe moje srdce

A nemůže jinak

Nemůže víc

Nejde to

Už mě nikdo nespasí

Jen Havran

Zase tady sedí

Dívá se a mluví

A říká věci

Hrozný věci

Až bych blil

Panebože, kde zase spíš!

Pánbůh není

Ne pro mě

Pro mě je jen Převozník

Snad mě brzo převeze

Někam do slunných luk a polí

Prosím

Modlím se

Pláču

Nechte mě jít

Rovnou za Havranem

Který mě vyvede

Ze světa lidí

Přímou čarou mimo vesmír

Tak tedy sbohem

A občas položte na hrob růže


13 názorů

Rendalt
05. 02. 2010
Dát tip
.

Rendalt
05. 02. 2010
Dát tip
Ty chcípni. Nevíš o čem mluvíš. Měla by sis přečíst Pro všechny špatný důvody, pak bys možná přišla na to, že psaní je zdaleka nejlepší a nejmírnější možnost ventilace.

Rendalt
05. 02. 2010
Dát tip
"Tohle není umění ale jen způsob ventilacem. Někdy je to jedinej způsob, jak přežít." Nepřekrucuj

Rendalt
05. 02. 2010
Dát tip
Není nad krásný den s pořádnou depresí, strašně mě to baví. A ty kondomy asi byly vážně nafouklý špatně "Zneužití" Havrana? Můj Havran nemá s Poem nic společného a mluvit o zneužívání ... ale no dobře. Na růže od Tebe Ti stejně seru, takže to máš stejně jedno. Nemělo ti být blbě. Umíš špatně číst nebo jenom nevíš co je diazepam? Máš pravdu, název stojí za hovno. Pánaboha sem netahej, ten někde mrdá prdele andělů a na nás sere. Zase máš pravdu. Není to surrealismus, je to jen hnusná, hořká, žluklá mrdka. Ale tys ji spolknul, a pak ji sem následně vyblil. Mám radost. Nemám rád poezii a nerad ji píšu. Tohle není poezie a nepsal jsem to já, ale ten hajzl v mé hlavě. Promiň, že tady zasírám prostor básnický prostor ufňukanýma hovnama. Tohle není umění ale jen způsob ventilacem. Někdy je to jedinej způsob, jak přežít. Takže asi tak. Jestliv tom hledáš víc, máš smůlu.

Rendalt
05. 02. 2010
Dát tip
No asi je to nic moc, ale všechna ta slova mají význam, nejsou prázdný, ale cizí člověk co nezná souvislosti to asi nedokáže všechno rozpoznat.

Působí to jako když se člověk zvyklý psát poesii pokouší poesii nepsat, pokouší se jí zbavit, oprostit se od ní, ale básnické vidění světa je v něm zakořeněné a on se jej nedokáže vzdát. Díváš se z okna a hledáš jednoduchost, ale nacházíš mýty... Nějak nevím, kam si to mám zařadit a jak to vlastně mám zpracovat, protože podobný text (bez ohledu na to, jestli je špatný nebo dobrý) jsem tu snad ještě nečetl, nicméně líbí se mi to a čte se to dobře... *

Norsko 1
04. 02. 2010
Dát tip
Skoč do studený vody, pak se uvidí. Vážně, nic moc, ale příjemně plyne

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru