NOC V OBCHODNÍM CENTRU-4

Kuneš jel po eskalátorech a držel se za nos, na kterém měl náplast. Přitom se tvářil kysele, a ještě více se jeho kyselý výraz v obličeji prohloubil, když uviděl Petra.

„Jejda. Copak se vám to stalo?“ zeptal se ho hned Petr.

„Sem se trochu škrábnul,“ pronesl a namířil si to k chodbě, v níž byla místnost, ve které se nacházely na vozíku zábrany. U jejich dveří stál s protaženým obličejem Roman, jenž držel v ruce kliku.

„Co tady vyvádíte?“ zeptal se ho Kuneš.

„Vona mi zůstala v ruce!“ vyhrkl Roman.

„Abychom se vůbec dostali dovnitř,“ řekl Petr.

„Dovnitř se dostaneme. Vona jde určitě nasadit,“ mínil Roman a za okamžik kliku nasadil.

„A je to!“ řekl, načež Kuneš odemkl dveře a při vkročení do místnosti levou rukou sáhl na vypínač. K jeho překvapení se však v místnosti nerozsvítilo světlo.

„Co je? Jak to, že nefunguje světlo!?“ vyhrkl tázavě Kuneš.

„Asi zařvala zářivka,“ pronesl Petr.

„A kde je vozejk s těma zábranama?“ zeptal se vzápětí Kuneš.

„Bude úplně vzadu,“ řekl Roman.

„Krucinál! Co je to tady za krámy?“

„Ty sem dali přes den ti, co předělávaj první patro,“ ozval se Petr, přičemž se ozvala zvnitřku místnosti rána doprovázená výkřikem.

„Do prde…! Držte ty dveře, abych vůbec něco viděl!“ vykřikl Kuneš, který se praštil do nosu.

„Já tam pro ten vozejk vlezu,“ nabídl se Petr a začal se v úzkém prostoru protahovat kolem Kuneše. Přitom však zavadil o krabice, které byly postavené na sebe. Ty se záhy zřítily na ně a místností se poté ozvalo několik ran s výkřiky.

„Co se děje?“ zeptal se Roman a vstoupil také do místnosti. Zároveň však přestal držet otevřené dveře a ty se zabouchly. Současně se ozval zvuk, který znamenal, že klika dopadla na chodbu.

„Ty pitomče! Ty si zabouchnul dveře!“ vykřikl Petr.

„Rychle je votevřte!“ vyhrkl Kuneš, který se držel oběma dlaněmi za nos.

„Zatraceně! Voni nejdou votevřít!“ vyjekl Roman.

„Já je otevřu!“ řekl rozhodně Petr a snažil se dostat ke dveřím. V naprosté tmě však vrazil do dalších krabic, které začaly padat na něho i na Kuneše.

„Proboha! Co to děláte!“ vykřikl Kuneš, který si dal intuitivně nad hlavu ruce a jednu krabici zachytil. Ve stejný okamžik podobný pohyb však udělal i Petr a loktem levé ruky zasáhl Kuneše do nosu.

„Aúúúú!“ zařval on a přestal držet rukama krabici. Ta mu okamžitě spadla na hlavu, přičemž se ještě stačil předklonit a vrazil do Petra, který ztratil rovnováhu. Ten celým tělem narazil do zbývajících krabic, což mělo za následek jejich zhroucení.

„Jau!“ ozval se výkřik Romana, na něhož také spadla krabice. A vzápětí se místností rozlehly rány, které doprovázely sprosté nadávky.

KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI