vyznání

Tahle skutečnost je mi chlebem i vodou.

Vodou po níž námořník, žádný kominík, inženýr, ani doktor, ale námořník,

jakých svět potřebuje, v mořích, oceánech, i všech vodách širých. Jsi moje voda, voda sladká, kterou piji v mátovém čaji, i voda slaná v které na počátku věků vznikl život. Jsi zem a molo u kterého kotvím, jsi oheň který mnou plane, kdo ví jak dlouho, ale nedávno jsi sama foukla svým kouzelným dechem plným síly lásky a života mezi polínka.

Jsem golem kterého jsi svitkem probudila k životu.

Jsem ten kdo má náruč, která je jen pro tebe. Jsem ten kdo posílá motýly, s polibky na křídlech tobě. Jsem ten co se dívá na mraky které plují za tebou.

Jsem ten co se naivně snaží zachytit co mezi námi... Teček mnohem vice než jen tři. Pak zazvonil zvonec, někdo si povzdechl že už to končí, ale ono to teprve začíná, na každém břehu země začíná pevnina, a tam kde more buší do útesu, pěstmi svými, zalézá země pod hladinu, kde jen není vidět normálním pohledem, ale je tam, je tam jako, je tam mezi námi náš námořník.