Empatie

Po ulicích

se navává štěstí

- uschlý a opadaný -

jako duny sněhu

mezi zrnky

přepražený rýže

co prodávají

na poutích

na špejlích

co jediný děti

jim dovolí

nerozbolet zuby ...

Na lavičkách

se zhasínají plamínky

nedokouřených cigaret

- ještě voní po skořici -

a po chvílích

kdy nevnímáš

že i s ní

jsi už sám ...

Na pískovišti

se vyvenčili psi

co utekli důchodcům

z přestárlých zákopů

a nechali se zdát

tak jako žraloci

pojídat rybkami

bez ploutví

s hvězdami

na čele ...

Smrt zaťukala

na nedomrzlý okno

- aby se na ní nezapomnělo -

a tys myslela

že jsou to datlové

co se ti

chtějí proklovat

na vypřažený slzy ...

To přešlo tě

i léto ...

Po zádech

se ti protáhl kocour

co mu ohořely fousy

- snad z mojich horeček -

a zadrápl se

jenom tam

co se stmívává

vždycky polibky ...

V kamnech dohořívá

poslední zbytek

papírových snů

co posílám bezdomovcům

pro jejich těla

bez uren

aby věděli

že je vážně

nemá nikdo rád ...

Že zaštěkali psi?

- to byly rackové ...

Dneska začínám

znova cítit

to navátý štěstí

- jako předloni -

i ta minulá

se ještě snaží

hřát pocitem viny

že bych neměl

zapomenout ...

Tohle je lásko

moje poslední

slza pro ty tvý ...

Už budu jenom chtít

krást tě po kouskách

a házet kachnám

co si tě zaslouží ...

I tak budeš

ve mě napořád žít

a smát se vždycky

když budu plakat ...

Tohle je lásko

moje sbohem ...

(... pro tebe ...)