Úsměv :)

Proč se vlastně usmíváme ? Úsměv- je to vlastně náhražka za neexistující slova.

V sobotu ráno se probudíte a přes okno na vás svítí paprsky sluníčka. Co na to říci ? Usmát se ! Stejné je to jako při pohledu na roztomilého malého prcka, který sedí na pískovišti a je zabraný do plácání bábovičky a myslí se, že je to ta nejdůležitější věc na světě, kterou teď vytvoří....Takových situací, kdy nejsou slova je nespočetno. Možná si to ani neuvědomujeme kolik nějakých takových případů v jednom dni zažijeme, byť jsou to jenom maličkosti.

Možná by se úsměv dal vyjádřit slovy, ale proč ? Přeci člověk když se usměje, hned je mu líp, depka, úzkost...mizí, ne vždycky to je pravda, ale aspoň maličko se zmírní a ustupují.

Když koukám na člověka, který je zamyšlený, vážný nebo nějaký takový inteligent který ví na jakoukoliv otázku vždy nějakou chytrou odpověď, a když se podívám na člověka který se směje-nebo řekne na onu otázku nějakou vtipnou odpověď, prostě ptákovinu ( je pravda že někdy se to nehodí ) a zakončí ji vyzubeným výrazem. Hned je mi simpatičtější, příjde mi pohodovější. Jenom těm vážným a inteligentním lidem příjde hloupý a nevzdělaný, to je potom jiná.

Ten človíček je i krásnější. Ano úsměv je krásný, stejně jako člověku dodává víc krásy. Proto bychom se měli smát hodně. Vždyť se může stát, že umřeme dříve aniž bychom se zasmáli. Na co si smích šetřit až na tu pravou chvíli a potlačovat ho v určitých chvílích, copak to máme zakázané se pořádně zasmát ?

Dříve jsem měla názor, že úsmívat se na ostatní je k ničemu. Smála jsem se jen sama pro sebe, sama pro svou duši. Připadalo mi, že oni mi dobrou náladou neoplácejí, když ji nabízím. A mou radost mi ovlivní vžy jejich deprese..... Ale naučila jsem se ( nebo se to snažím dodržovat, protože je mi opravdu lépe, lehčeji...) se z každé pro mě minusové situace vybruslit pousmání a další snahou to zlepšit, napravit, vyřešit. Jinak bychom se přeci přivedli do hrobu-nad vším naříkat a brečet.

Zkuste jen tak zkusmo říct věc, která vás žere s úsměvnějším pocitem. Říct ji a přitom třeba myslet na něco krásného. Je to jiné že jo ? Teda alespoň u mě jo...Než být otrávená z toho, že zítra je zase pondělí, a zase škola a zase práce, a prší a mlha, a nevyřešený průšvihy...... to se musí vyřešit ! Se snahou a úsměvem !!!

 Každej má svůj názor na to co jsem napsala, a každej si o tom asi uděláte svůj obrázek. Ale chtěla jsem vám vštípit to, že s ÚSMĚVEM JDE VŠECHNO LÍP !!! : ) A NENÍ HO NIKDY DOST !!!