P Ř Í B Ě H

PŔÍBĚH

Splašilas ve mně

decibely

jsem hrací skříň

jsem varhany

Vzduch

vycházející z  píšťal

a přicházející

bůh ví odkud

ale ženoucí se

odkudsi od tebe

rozechvívá plamen

planoucí

na tvém štíhlém krku

na němž se mi zjevují korálky

které stále ještě

žmoulám v prstech

jako růženec...

Myšlení na tebe

se stejně podobá

mši svaté

modlitbě...

Pořád věřím

že okamžik

kdy si korálky vezmeš

je bližší

než zjevení boha

Budu tě při tom

trochu neupřímně povzbuzovat

že obdarování

takovou hloupostí

v ceně

jednoho posezení v hospodě

tě k ničemu nezavazuje

ale nedá se spolknout

strávit

utajit

bude ti viset na krku

bude ti mě připomínat

bude přitahivat oči zvědavců...

Chce se mi

začít znova

Záblesky v tvých očích

jsou přece jen teplejší

a spolehlivější

než blikající světýlka

hracích automatů

a navíc hra s tebou

a nedej bože

i nějaká ta výhra

by nebyla tak čistě

náhoda

ale i zákonitost

kterou je třeba poznávat

které je třeba se přizpůsobit

Nesmím si tě zkazit

Nesmím se nechat zkazit

abychom měli

pořád chuť

navzájem se portrétovat

Jsme v této době

v této společnosti

na jedné straně barikády

Určitě brzy pocítíš

hořkost

že naše vzdělání

v romantických oborech

je často nepoužitelný přepych

Ale shodneme se na tom

že to stálo za to

že bychom byli někdo jiný

někde jinde

že bychom se nepotkali

že bych nenapsal tuto báseň

kdybychom

i když každý jinde

a každý v jiné době

neprošli brankami semestrů

o kterých jsme si mysleli

že nás vedou do nebe...

                                (2001)