Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČokoládová zmrzlina
08. 02. 2010
2
8
946
Autor
černá_vdova
Čokoládová zmrzlina je lahodná pochoutka! Uaa... Rozteče se vám na jazyku, krátce předtím ledová, a její chuť je jako obejmutí blahem. Řekli byste: "Kdo by ji neměl rád?!"
Tatovi od Verči
Ahoj tati,
doufam, ze se mas dobře. Jestli ne, tak mas smulu ;). Nevim, co ti mam napsat, a tak ti reknu povest z Brna:
Cert ze Spilberka (doufam, ze ji neznas!)
Zed spilberskych kasaren není cela jen z cervenych cihel, jak by se mohlo zdat. Je tam i jeden bily kamen a do nej je zapustena – certova hlava. Jak se tam dostala? Kdo v Brne mel spolky s certem? Povest vypravi, ze to nebyl nikdo jiny, nez svedsky vojevudce Torstenson. Brno jiz tydny odolavalo oblezeni jeho vojsk (30. valka, to vis, ze?) a nezdalo se, ze by mělo kdy padnout. Torstenson byl jiz zlosi bez sebe a na svou pomoc svolaval i mocnosti pekelne.
Ses napnutej?
A skutecne: zjevil se mu cert a Torstenson mu bez vahani slibil za pomoc duse vsech Brnanu. Tak moc chtel Brno pokorit! Cert souhlasil a navrhl, aby ho spolecne s kouli vystrelili z dela, a on svymi rohy prorazil hradby. Tak se i stalo. A certu by se jeho umysl urcite podaril, nebyt toho, ze Brno mělo sve hradby posvecene svecenou vodou. Jakmile ji cert na kouli ucitil, strasne se vydesil. Chtel se jeste obratit a letet zpet, ale uz bylo pozde.
Uz se to vyresuje, ze?
Ztratil vsechnu silu a s kouli se zarazil do spilberske zdi, kde koukala jeho hlava. Ta se promenila v kamen, aby navzdy pripominala Torstensovu porazku.
Tak co, libilo se ti to? Same otazky, co? Tak brzo prijed, at ti mohu predcitat dalsi Brnenske povesti.
Doufam, ze neprijedes s vousama, protoze bych ti nedala pusu. Hrozne skrabes s vousama.
Nešlo to zvetsit, tak to zkus a vytiskni si to.
O 7 let později...
„Hej Verčo, vem si ten telefon, táta s tebou chce mluvit...." „Vždyť nám volá až přes oceán. Tak ho nenechej čekat, stojí to určitě hodně peněz."
„Tak pojď, jsou Vánoce, pozdrav ho, popřej mu…" „Jo já vím, že se ti nechce, ale alespoň pět minut… „
„Tak se s ním o tý zmrzlině prostě nebav!" „Hmm, chápu, že si s ním nemáš co říct... Ale uvidíš; možná to bude dobrý.“
„Ahoj tati… " „Hmm. Dík, tobě taky. A… jak je?" „Hmm. U mě taky dobrý." „Joo, známky se dají."
„No, hmm, jasně, že se těším, až nám ji jednou dovezeš. (Po chvíli) Ale víš, že čokoládová už není moje oblíbená?!" „Hmm, třeba, by mohla být dobrá."
„Tak ahoj, už musím, právě začíná popelka a já vždycky přijdu o začátek. Zavolám ti Jitku. Jitýýý, telefon.“
8 názorů
černá_vdova
09. 02. 2010černá_vdova
09. 02. 2010
Krátký, ale výstižný. Na mě z toho sálá smutek. Škoda, že se nikdy neuvidí...
Já vím, že o té zmrzlině mluví těsně před telefonátem a během něho. Není však úplně názorné, proč je to tak důležité. Protože otec si už ani neuvědomuje, jak dlouho ji neviděl a že se během té doby mohla nějak změnit? Tip
černá_vdova
08. 02. 2010
Nechápu souvislost s čokoládovou rmzlinou. Ledaže žádná není. Ale jmenuje se tam celá povídka, takže?