Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO stojatých vodách a pravdě věčně tiché
09. 02. 2010
31
25
4265
Autor
Zuzulinka
zamrzl rybník
voda stojatá
a vrba prostořeká
střapatá
na břehu stála
bez hlasu
chytala ryby
z málo mála
šupiny kapří
do vlasů
a ploutve pstruhů
žábra karasů
a vodník spílal
že se sluší
raději sbírat
houfy duší
co neskončily divnou kličkou
v hrníčku z porculánu
pod pokličkou
jen se mu smála
hole
křepce
a tělo odkrývala
lehké
lehce
na pravdu nahá
z útrob odhalená
kdopak by blázne
jenom slyšel
ústa jak vítr
navždy němá
25 názorů
Adamova Eva
06. 04. 2010VikiCristina
21. 02. 2010
evoklo mi to Černou vodu, s Nerezem a Zuzkou Navarovou ..
ne tu sprzněnost, co s tím krásným textem provedla L. Vondráčková
*
děkuji irem, přirovnání k Mikuláškovi beru jako velkou poklonu
ostatním přeji hezký den a díky za zastávku
blboun nejapný
09. 02. 2010
v závěru mi připoměla Mikuláška (Budeš nahá až na duši. A duše na samu pravdu. A pravda nahá až .. )
možná proto se mi právě ten závěr líbí
děkuji Vám za zastávku, milá slova....pane Prosecký, to přirovnání je trefné...
Výborné Zuzulinko. Připomnělo mi to jednu báseň, kde stojatá voda byl symbol pro nešťastnou ženu, která nemohla otěhotnět.