Kouzelné slůvko

Už když jsem přede dvěma hodinami plánoval napsat tuto miniaturu, jsem si byl jist, že největší část čtenářů okamžitě napadne slovo prosím. Na druhém místě bych tipoval rajský zvuk adeptek na vdavky. Stále ještě druhé místo, ač vlivem společenských i ekonomických změn řady jejich mírně prořídly, považují za kouzelné slůvko ano a moc jim nevadí, že v některých případech má trochu otrávený akcent..

Třetí si tipuji slova, která provází pohyby kouzelníkovy hůlky. Těch může být celá řada, podle fantazie dětí a těch, kteří  pro ně kouzelnické pohádky píší. Abrakadabra – to je klasika. Moje kamarádka a náhodou – shodou okolností taky stále ještě první manželka – na mne před mnoha a mnoha léty, v době, kdy jsme ještě dávno byli svobodní,  vybalila tento kouzelnický jazykolam :  apacukafundamukacukekávekávecukacukfukfundamukfundekavekavecuk. Za tu dobu, než to kouzelník vyslovil, mohl vyčarovat z pionýrského tábora město jako New York. Dodneška nevím, co si tehdy chtěla přičarovat, nebo naopak koho chtěla očarovat, nebo spíš odčarovat...

Artur Ransome napsal seriál knížek (Boj o ostrov, Trosečníci z Vlaštovky, Nechtěli jsme na moře a další) o dětech brázdících na malých plachetnicích čtrnáct kilometrů hlubokou polouzavřenou mořskou zátoku u Woodsbridge, které říkali jezero a jejichž zaklínací formulka - kouzelná slůvka byla : Karabadangbaraka a odezvou Akarabgnadabarak.

Někdy se také používalo kouzelné slovo Machalajmachalaj, ale to není ověřené a nikdo nedokázal, že by kdy mělo nějaký účinek. To daleko účinnější bylo slovo v jistých háklivých situacích používané mezi potřebnými pány a  děvčaty, která se naopak do vdavek nehrnula : za kolik?

Mohl bych skončit… mohl… ale to nejde : jde o to, že dnes jsem poznal nové kouzelné slovo a věřte – stojí za to: benigní…

Karabadangbaraka….