Radost

Je noc a jako blázen se noříš do svých myšlenek. Nevidíš cestu dál, nevidíš krásu květin, které rozkvétají a pak zase uvadají v tomhle bláznivém kolotoči života. Vidíš jen svůj vlastní smutný úděl prožít nešťastný život a pak zemřít. Stačí jen vyjít ven a zahledět se na nádheru noční oblohy, na tisíce hvězd, které pohasínají jedna za druhou. Dýchat vzduch a v duchu si říkat, jaké to mám vlastně štěstí být tady. Chci být unesena tou nádherou, která naplňuje moje srdce a duši. Chci být ve svém srdci volná a šťastná z každodenního. Chci mít na světě někoho, svoji druhou polovinu bez které je tak těžké pro člověka žít. Chci zažít dvě srdce tlukoucí navždy ve stejném rytmu. Chci poznat všechny nádhery, které za život poznat mám a nevěnovat pozornost tomu špatnému. Stačí mi zavřít oči, nadechnout se a ponořit se do krásných vzpomínek. Usmívat se, cítit, jak moje srdce bije pro tu radost okamžiku. Nesmíš se bát snů, musíš poznat tu nádheru sám si ve vlastním nitru tvořit svůj osud. Tohle místo ti nikdy nikdo nevezme, budeš tu žít navěky. Ve svém srdci budeš pořád volný.