Ano, každý se snaží o ten svůj svět, dokonalý svět. Naroubovat věci a události které se odehrávají v našem okolí na přesvědčení o tom, jaké by to mělo všechno být, jak by to mělo vypadat. Je mnohem krásnější netruchlit nad tím, že něco je tak a něco jiného zase onak. Přimlouvám se za smíření s existencí. Čím dříve tím lépe. Hezký nový rok (jak se říká)
Já si vytvářím spoustu světů. Jak se tady JiKo snaží přirovnávat druhý svět k B_hu, to u mě vůbec neplatí (pro mě B. patří do tohoto světa). Obvykle nemám potřebu utíkat odtud, ale hrozně rád se brouzdám po těch "místech", na která mám z reálného světa dost daleko. Nezapomínám ani na bolest. Mám světy bolavé i nebolavé, normální i tajemné, a všude su rád, podle momentální nálady, i když mě občas štve, když se musím vrátit do reálu.
hej aj ja mam svoj svet velmi podobny, valerinka
a da sa tam dostat len po smrti.
ale ostavam zit a dufam, ze to nie pravda.
ad bolest
zakladne pravidlo zivota:
(z ucebnice psychologie)
hladat potesenie a vyhybat sa bolesti
Bacil: právě tak... vyhledávat ji je hloupost... utíkat před ní je chyba... :))
aneb - viz bezejmenny
Di: za málo... :))) posílám sluníčko
☼
(a ať hřeje hlavně uvnitř :))
Taky posílám sluníčko - Diance, Valerice a všem
☼
di: taky se bojím... ale... mám na to dva citáty:
1) Ernest Thompson Seton, Dva divoši: "Odvaha neznamená nemít strach, odvaha je umět strach překonat."
2) Erich Fromm, Umění milovat: "Být odvážný znamená ochotu nést bolest a zklamání."
ne vždy to dokážu... jako všechno, je to hlavně otázka tréninku: čím častěji strachu nepodlehnu, tím snazší je příště opět nepodlehnout... a naopak... i to je motivace :)
Já nevím... já bolest nemám rád... nevyhledávám ji... ale konec konců před ní taky moc neutíkám...
tohle auditko mě velice oslovilo.
Také si vytvářím vlastní svět, přesněji řečeno zapracovávám si do
něho to co je nejlepší z tohoto světa, různě to kombinuju
se svými fantaziemi a celkově to vytváří ucelený systém
Také ho částečně ukazuju jiným lidem ve svých dílech.
měj se hezky a dávám Ti tipa
Bolest je organická součást světa. Vyhýbat se jí, znamená vyhýbat se zkušenosti. ;o)))
já jen... k tej bolesti... proč se bát bolesti? proč před ní utíkat? přijímám bolest jako přítelkyni a učitelku: říká "ne tak" ...a bude nám to říkat, dokud to tak necháme... je to učitelka, která se nikdy nevzdá, která umí motivovat... já před přáteli neutíkám :)
Valerinko, k prologu... víš, já neznám úžasnější bytosti, než jsou ženské. Ženský svět je pro mě odjakživa něco fasninující. Voní tajemnem, romantikou, komplikovanými dušičkami, intimsprejem, rtěnkou a estrogeny... je to mnohem úžasnější svět než ten, který dokážeme vytvořit my chlapi. Nestyď se za něj - nemáš za co. - K básni samotné... nespěchej tak do druhého světa, vždyť už na tomto světě záleží hlavně na Tobě, čemu dáš přednost a na co důraz... Máš dobré a citlivé srdíčko, které si nezaslouži, aby bylo až tak moc jizveno lidskou zlobou... Nech si víc hladit a vískat ve vlasech, dopřej si poznání, že i tento svět umí být hezký, když chce - když chceš...
ééééééééééééééééé......... co teď?
Ano asi každý má svůj tajný svět kam chce uniknout i když ví že to moc reálné není. Ale všimni si píšu "uniknout". Tvůj svět je pro tebe to co pro věřícíhho Bůh či víra...prostě jen prosstor kam se schovat. Když jsme byli malí měli jsme máminu sukni, čas šel máma se někam ztratila jsme sami a nevíme co si počít.
Je lepší hledat si svůj náhradní svět? Nebo žít tam kde jsme a nenalhávat si nic? Svět je takový jako je a těmi úniky se z nás stávají nevšímaví. Jsme přeci jen my a náš svět. Ale co když je tu někdo o kom třeba ani nevíme kdo potřebuje naši pomoc teď a hned, třeba je jen pár vteřin do chvíle kdy ho zajede auto...a my ho mohli zachránit jen kdyby jsme zrovna nebili v našem světě..... který je lepší? Nebudeme mu dávat za vinu to, že co si prožijeme v tom pomyslném nám bude chybět v tom skutečném?
Myslím, že bude.
Já žiju tady a teď a ty?
pardon za tu žlutou ...dneska smažím samý vážný kritiky a nějak sem se zabudol, rozhodně se nezvýrazňu..tentožejo no snad už bych..že...
ježíš nebYli samozřejmě...hůůů stydím sééé
být bydlit obyvatel byt příbytek nábytek dobytek kobyla bystrý bylina přibyslav...to bylo za trest :-)))
Mahoney, napsal jsi to úžasně - to o bolesti. Já to vím už nějakou dobu, mám i zkušenost, která tvá slova potvrzuje. Ale!! Jak se, proboha, dokážeš zbavit strachu z bolesti a zoufalé snahy se jí vyhnout? (Já vím, jsem zbabělec - ale co s tím?)
Mahoney: juch....mas pravdu....:-)))
Dianko: dekuju:-))
kazdy mame svou dusicku...bolavou ci stastnou...pokousim se prekonat svoji bolest, ale nejak tomu stejne nezabranim...snazim se najit svuj svet, kam bych se schovala...nechazim jen samu sebe a dva skvele kamarady! (bez kterych se uz asi nikdy neobejdu!) ...za timto svetem...v dusi a v srdci techto pratel nachazim to co hledam...porozumneni a lasku...oni me nikdy nenechaji padnou, i kdyz jsou hodne daleko ode mne propada mi jako by byli se mnou...a proto jsem si nasla svet o kterem jsem psala vise a tam bych se chtela jednou dostat.....ale to jsem asi zabehla nekam jinam....:-))
Amandicko: :-))...dik
S dovolením si vytisknu a odpověď Ti dám po návratu z mých lesních samot.
PS: neztrať se prosím
No, já ani ne. Myslím, že je daleko lepší samotné prožívání, než vzpomínání. Tím spíš, že se nevyhneme "špatným" lidem. Už mnohokrát jsem slyšel myšlenku, že jen dobrý svět bychom psychycky neunesli a nakonec bychom se stejně vyvraždili. Protože je pro nás přirozené setkávat se nejen s příjemným, ale i nepříjemným. Bez špatných lidí by nám ani ti dobří nepřišli opravdu dobří. Nebo Ti už je sedmdesát? Se vší úctou - vzpomínat a neprožívat nové je jako číst stále dokola jednu knížku. Už předem víš, která kapitola Tě baví a která ne. No a to je k prdu, ne snad?
to nemas pravdu...neni to v prozivani stejnych vzpominek..neni to jako cist jednu knihu..tady jde jenom o to, ze ty mas u sebe milovane osoby a s nima prozivas ve sem svete jine a urcite krasne pribehy...sedmdesat mi neni...to mas pravdu...me je 2241 a uz jsem toho hodne zazila....vim co rikam...
Má odpověď pro tebe – podívej se na mé minidílko Another World. bylinkář
ugh... takováhle otázka mě zaskočila :)
nějak... život je nádhernej dar... a když tak sedím u řeky... nebo jdu lesem... nebo se dívám na kamínek, trávu, strom, vodu, zajíce, srnu, list, hlínu, brouka, pavučinu... nějak nemám potřebu či motivaci hledat jiný, "lepší" svět... ne, mě stačí být šťastný v tomhle světě - jsem rád, že si mohu dělat tenhle svět takový, jaký má být... že jsem jeho součástí, zrovna jako on je mou součástí... je tu toho tolik, tolik krásného... stačí si jen na chvíli sednout, zastavit se, tiše, s láskou a pokorou... a pozorně se dívat... a vnímat a cítit...
ech, omlouvám se, asi jsem se na chvíli nechal unést do jiného světa :)))
Valerinko, jsi statečné děvče. Snažíš se překonávat sama sebe, své smutky a slabé, zoufalé chvíle a to den za dnem. Moc si tě za to vážím. Jen lituji toho, že se nemůžeš místo toho ze života radovat. Mahoney to vyjádřil za nás za všechny. I já miluju svůj život, tento svět a lidi a chtěla bych tu být věčně a nikdy by mne to neznudilo. Ale v jednom tě přece chápu. Mám také svůj malý svět v sobě, vysněný ráj a někdy se tam uchyluji sbírat sílu. Jako bychom měli hluboko v nitru pramen naděje a síly.Necítíš to také tak? Dík za krásnou a podnětnou úvahu. Piš o tom dál! TIP
Rada unikam do mnou vytvoreneho sveta krasnych a vyznamnych chvil z toho skutecneho ale uz par chvil mam pocit ze se mi to podarilo do jiste miry propojit...
zvlastni...hluboke... pekne...