Očištění

Bylo to velice očišťující. Jako kdybych hledal podstatu sama sebe. Voda byla kalná, tak jako moje svědomí. Ale mozek se mi v ní začínal pročišťovat, za chvili jsem měl úplně jasnou a čistou mysl, jako kdybych se znovuzrodil, všechny zlé myšlenky se vytratily. Vylezl jsem z té břečky, posadil se ke špinavé zdi a rozjímal. Po nějaké době jsem vstal, přešel k zašlému železnému žebříku a pomalu vystupoval nahoru. Nadzdvihl jsem poklop a nepozorovaně se protáhl ven. Poté jsem za svitu měsíce zmizel kdesi v ulicích. Toto musím zopakovat po každých ohavných, nechutně zvrácených činech, kteréžto páchám každý den. Každý další ukončený den si namlouvám, že se to již nestane, ale touha, ta touha tu zůstává. Ale i potom vždy nevěřícně, s neskrývanou lítostí, prosím do prázdna: "Maminko, odpusť, už ti nebudu odmlouvat, to nádobí příště umyju..."