Slaná

Solí z kráteru El Sod

rozdírám svým ránům střídu

jak ruce etiopských mužů

v dotek sladu ztratila jsem víru

Prasklinou v těle africké číše

sype se mi do vlasů všechna moudrost pokolení

o závěsech z karamelu ve slaných domech

vůni kobřích jezer, co zrána sladká není

O výšivce z prachu na mých rtech

porážce udatných pohárků mého jazyka

čarách života tekoucích po kordech

pro padlé krále pozdě se naříká

Mám v dlani jen dvě lžičky pro hosty

společnost vítám,chutná snáz

když stalaktity z očí lidí

do ranní kávy přisypáš

Jak dělník na cestě z hlubin

hledala jsem vodu, chtělo se mi pít

byla však slaná těmi léty

slzy nedaly se převařit

Ani včelám , tam na stráni

domov znovu postavit...