Dopis druhému virtuálnímu příteli.

Nazdar, příteli,

odpusť, žes na odpověď musel čekat tak dlouho. Staly se totiž věci... Začnu něčím úplně jiným, souvislost odhalíš až později.

Jsem původem Kladeňák. Vracel jsem se tam, dokud žili rodiče a dokud žili, nebo byli schopni se sejít mí kamarádi ze školy, Jedním z těch, které jsem rád vídal, byl jistý Milan Pekař. Průmyslovák báňský ještě s nějakou polovysokou nástavbou. Na posledním srazu - asi před deseti léty - jsem s ním trošku popil - nějakých pět Plzní a přitom jsme si vyprávěli životní příhody. Už ani nevím proč mne pozval domů - bydlel nedaleko hospody, kde jsme měli sraz…my, bývalí spolužáci ze dvou devátých tříd - nebyl tedy problém přemístit těla o nějakých 200 metrů dál. Jeho paní byla v práci, vytáhl odkudsi načatou láhev slivovice a malinko jsme ji potrestali. Tedy láhev, samozřejmě…

Pak začal vyprávět o dílně  jako o své milence, samý superlativ... Povídám : Jo - a kde ji máš? Tady, tadyhle za rohem... vždyť víš - bývala tam prádelna. Věděl jsem, už skoro padesát let : No - tak mi tu zázračnou dílnu ukaž...

Ty superlativy byly oprávněné - dílna byla opravdu špičková, světlá, čistá, uklizená, uspořádaná : ve skříních uložené vrtačky, brusky, rozbrušovačky, hoblíky a další udělátka, elektrická měřidla, zkoušečky, izolace a koncovky, transformátorová svářečka, po stěnách přehledně a systematicky zavěšené rašple, pilníky, nebozezy, šroubováky, dláta, kleště, nůžky a jánevímcoještě, pod oknem hoblice a vedle zámečnický ponk, stojanová vrtačka, hoblovka, pásová pila a kombinovaná fréza se soustruhem. Další a další věci : brusné papíry, laky, lepidla, vazelíny, oleje, terpentýn.... štětce jako nové - no prostě řemeslnická balada. Zmáčknul jsem vypínač u soustruhu a do Milana jako když střelí prakem – skoro zařval: Co blbneš - to se nepouští...!

Moc chytře jsem asi nekoukal. Vypnul soustruh a vysvětlil mi mnoha a mnoha slovy, že to je expozice... na tom soustruhu ještě nevytočil ani telefonní číslo. Podobně to bylo s ostatním stroji a veškerým nářadím, nepoužíval ty věci a stroje k péči o dům a předměty v něm, ale používal dům, aby mohl pečovat o to nářadí a zařízení.

Vrcholem bylo překvapení když jsme se vraceli z dílny ke flašce. V malé boční chodbě vedoucí k dílně nesvítilo světlo. Pozor, Jardo, tady jsou dva schody. Mně tu nesvítí světlo už asi rok  a já nemůžu přijít na to, proč. Byla tu prasklá žárovka a od té doby nemůžu přijít na důvod... Jen tak, jako ze srandy mu povídám : a podíval ses na pojistku? Né, proč?

Dvakrát jsem polkl a povídám trochu přiškrceně : Kde máš ty pojistky? Zavedl mne ke skříňce, otevřel... Pojistky a vypínače popsané včetně nulového můstku, žádná pavučina, jen stopy prachu, pojistka byla samozřejmě vypálená. Šesti ampérovou reservní neměl. Povídám : dej si tam slabý drátek a zítra si kup pojistku.

Kam drátek ? koukal na mne nechápavě.

Máš tu někde kousek licny? Čeho ? ptal se blbě... Už mi to bylo jasný. Podívej - kousek vodiče ze svazku drátků, třeba z auta, nebo... Jo, to mám v kuchyni a obratem přinesl svitek - tak 1mm2. Vytáhl jsem drátek, přichytil čepičkami pojistky a povídám : nezapomeň si koupit tu pojistku  - tohle není jištění, to je jen přemostění. Abys nevyhořel....

Proč ti to píšu? No za prvé proto, aby ses pobavil. Za druhé proto, že - jak se tomu klukovi ještě dneska chechtám, tak si uvědomuju, že to jsem přesně já ve vztahu k počítači. Mám teď dva  kompjútry  dvoujádro s 2 GB RAM a půlgiga grafikou, druhý čtyřjádro 3,2GHz s gigovou grafikou a 4 GB pamětí. Dílna - celkem slušná. No - a já vlastně umím kulový hovno s přehazovačkou. Mám tři kamarády. Jednoho fyzického, který mi opečovává hardware, a dva virtuální : vsetínský mi pomáhá se softem a litvínovský s mašinkami, které jsou naplněním mého dětského snu - jen s malým, pětašedesátiletým zpožděním.

To ještě není! konec...

Jako mi nestačil normální počítač, který by i při slabší hardwarové konfiguraci pohodlně stačil to, co já potřebuji - tak jsem měl pocit, že musím posílit i v softwarové oblasti. Už mi nějak nestačily XP Houmles, vzhledem k disponibilnímu hardware jsem chtěl přejít  z 32 bitové verze na 64 bitovou. Když už jsem měl torrent čtyřiašedesátkových xpéček, tak mi kamarád (první virtuální) poradil, abych si do kompu zrovna dal Widle sedmičky.

Zkrátím to : mám v počítači Windows 7 64 bitovou verzi a : zaprvé mi nechodí mašinky, na – již v dětství vysněném - modelu. Nejde mi Photoshop 6.0, který taky v 64bitech neexistuje. Vyhodil jsem několik (dokonce ještě i DOSovských) her, které na XP chodily. Prostě - někdo neví co je pojistka a druhý zase co je to hranice schopností počítače a programu. Co je nejhorší? Že si neuvědomuje ani hranice schopností svých vlastních. Zaplatí jak ten kladenský spolužák, jediný rozdíl je ve způsobu placení... On zaplatil tímhle mírně sarkastickým vyprávěním, já platím tím, že jsem k smíchu sám sobě.

Tak jsi si početl, příteli. Zatím ahoj a měj se líp, než zrovna teď se mám já.

Jarda