Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTVÁŘ
18. 02. 2010
13
8
890
Autor
baaba
Potkals ji nastokrát křičící z obrazů,
křičící z kamení. …jak známá tvář.
Poznals ji častokrát na slunci, na mrazu.
Pradávné mámení, prchavá zář.
Zdobí ji krůpěje od soli, od krve,
od prachu, od stáří …jak běžel čas.
Smrti se vysměje pokaždé, poprvé.
Čas za čas k oltáři přivede nás.
Za náš svět umřela... klečíme se svící.
Ze střepů bolesti naděje čpí.
Naděje zpuchřelá a přesto žijící.
Možná! Snad! Naštěstí! ...možná jen spí....
křičící z kamení. …jak známá tvář.
Poznals ji častokrát na slunci, na mrazu.
Pradávné mámení, prchavá zář.
Zdobí ji krůpěje od soli, od krve,
od prachu, od stáří …jak běžel čas.
Smrti se vysměje pokaždé, poprvé.
Čas za čas k oltáři přivede nás.
Za náš svět umřela... klečíme se svící.
Ze střepů bolesti naděje čpí.
Naděje zpuchřelá a přesto žijící.
Možná! Snad! Naštěstí! ...možná jen spí....
Pokaždé stejná, pokaždé jiná,
vždycky víš, komu tvář patří.
I když jí krášlí staroba špína,
hlásá… že všichni jsme bratři!
vždycky víš, komu tvář patří.
I když jí krášlí staroba špína,
hlásá… že všichni jsme bratři!