Do dospělosti

Říkají, že jsem kompozičně nevyvážená

Před nimi trouchnivý mostek přes dětství

před sebou Evina dcera

Cítím, jak turmalín poměkčil své ostré hrany

jistotu zapadnout do mozaiky přístavu

ze všech stran proudy času jej dobývají

jak vězeň v rašelině omládá postaru

Jsem vyplašený plavčík na své první přídí

na březích míjím mně podobné rybáře

do vlasů chytají pulce co nevyloví

po tůních hledají proutkaře

V podpalubí omývám astroláby

s pečetí čáry z dlaně diktující směr

V kormidlech tančí staré pravdy mistrů

kdo duši nemá, nemůže být ošizen

Jsem malým krokem na cestě k dospělosti

ve společnosti milionů chodidel

nebojím se hlásit své jméno na recepci

být tu dnes portýr, asi by záviděl