samorost

...vím, asi příliš dlouhé...ale ,,nairuše" se dlouho nevypovídala... ...někteří budou vědět... díky...;))))))

samorost

 

jak bouřka

co trvá dny

dokážu být

vím…

 

hlavně když stíny

mne zas dostíhají

dotahují krok…

 

prý zbavit se jich nemůžu

to ne

ale tak jak myslíš

vrátit,  oprášit

ani náhodou

to zemřít radši…

 

seslat tu největší

blesky rozčísnout ten

příliš vysoký, roztahující větve až moc

 

…

 

naplížila se kolem něho dost

dělila se s jinými

jen trochu svého světla chtít

to je zakázaný…?

 

tenkrát

z posledních sil

se zbytky kořínků

odplazila se do blízko

do stínu

 

z mála rozdávala

ještě nevyzrálým

 

dozrajíc oni

nepotřebnou vyměnili

 

v chládku staré vrby

je asi líp

 

 

však samorost usadí se

vylíže opět z nepohody

 

kdo na to má

než ona…víc a líp

 

 

ale ejhle

první něco se chystá

neplazí se kolem něho ostatních dost

nemá na rozdávání

možná je i někde nezvaný host…

 

střípek do skládačky chybí

kdopak ho má?

ona?

jak teď na ni?

 

 

šuměl dlouho

signálů mnoho

odrážela

dnes silnější, bouřkami

jeho ,,obrovské“ snažení

po dlouhé době si vzpomněl

po jejích nápovědách, což chtěla už vzdát

že má nemálo jejích kořínků a kořenů

co si bůhví proč schovával

 

a najednou

po jejím jednom krupobití

nabízí je, jsou k mání

snad jsou to…ty její…

 

a dokonce přiznal

čí ještě pošlapal

podupal…

 

tak moc dychtí

po onom kousku

nepatrném

že spolčil se

i se stínem vrby

strohém…

 

 

samorost teď přemýšlí

jestli se mu vůbec

ty staré kořínky hodí

 

…

 

…vzít tak neviditelný nůž až z nebes

ukrojit kousek krajiny…

 

…a žijte si tam

se svými stíny

a nechte volně dýchat

ty, co měli jiné myšlenky

rozdávat chtěli víc než brát

 

teď musí většinou

osamoceně být

když chtějí růst a trochu slunce

 

a chtějí víc

než jen…

…

 

---