Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

"Operetní festival Bižuterie Jablonec" v Zemi Františka Josefa

19. 02. 2010
10
11
3956
Autor
Prosecký

V druhé polovině 19. století vrcholil boj velmocí o kolonie. Poněkud opožděně se do této módy zapojila i naše vlast. V roce 1872 vyplul na objevnou expedici třístěžňový bark S/X Admirál Tegetthoff, dlouhý 38,39 m. Na palubě nesl pod velením Carla Weyprechta 24 mužů, psí spřežení a dvě kočky. Geografická společnost a hrabě Wilczek je vyslali dobýt nějaké zámořské území. Divadlo Járy Cimrmana nemá pravdu, když tvrdí, že teprve expedice Čecha Karla Němce dobyla nám polární slávy. Na škuneru Tegetthoff se plavila celá řada našich rodáků. Vědeckým vedoucím expedice byl například Julius Payer z Teplic v Čechách, za proviant zodpovídal námořní poručík Gustav Brož z Chomutova, v hodnosti praporčíka čelil výzvám Severu Eduard Orel z Nového Jičína a 130 tun uhlí měl do pomocného parního stroje naházet topič Josef Pospíšil z Přerova. Stejně jako dnešní sportovci, i tehdejší plavci vykonávali svou práci nejen pro větší slávu země, nýbrž za peníze (v jejich případě 3 roky služby za 1.200 zlatých, výbavu a stravu zdarma, prémii za objev nové souše v to nepočítaje). Výprava putovala Severním ledovým oceánem a v roce 1873 pojmenovala pusté skalisté souostroví východně od Špicberk Zemí Císaře Františka Josefa. Název byl později v rámci demokratizace zkrácen na dnešní Zemi Františka Josefa a celé souostroví připadlo v roce 1920 Sovětskému svazu. Expedice se sice bez lodi, ale přesto úspěšně vrátila domů roku 1874. V polárních oblastech zahynul jediný její člen, strojník Ota Kříž (1845-1874) z Pačlavic, a to ještě na tuberkulózu.

Obchodní referent Jablonecké bižuterie Zdirad Bidrmann seděl s hlavou v upracovaných dlaních. Jeho firmě se staletou tradicí hrozil konkurs. Bižuterii už nikdo nechce nebo si ji doveze z Číny.

Ze zoufalství vzal do rukou omšelý reklamní almanach  exportního zboží z roku 1900 s nápisem "Gablonzer Glasmacher in die ganze Welt" a listoval si černobílými dřevoryty. Bylo mu stydno: "Bože, kam všude to ti skláři tehdy ty své tretky vyváželi? Do celého světa." Katalog zahrnoval 65 různých států jako cílů jabloneckého exportu. Všude, kam vstoupila noha britského, francouzského nebo jiného kolonizátora, byly potřeba jablonecké korálky jako základní výměnný artikl za půdu, diamantové doly, otroky a jiné zboží.

Náhle si však vzpomněl na nedávný jednodenní strategický seminář za 180.000,- Kč včetně DPH. Koučové z PriceWaterhouseCoopersLybrands jim napsali elektronickou tužkou na interaktivní tabuli základní heslo: "Změňte problém ve výzvu!" (v originále samozřejmě "change headache to challenge!") Copak Bižuterie nemůže expandovat na staronové trhy? Porada s vedením dopadla pozitivně a příští týden už Zdirad odlétal do zahraničí.  

Vypravil se do Země Františka Josefa. Jaké bylo jeho překvapení, když vystoupil z helikoptéry na hlavním "Ostrově hraběte Wilczeka". Země Františka Josefa se od roku 1873 významně změnila. Globální oteplování způsobilo, že většina ledovců roztála. V pobřežním karu se dobře dařilo polárnímu žitu, po skalistých svazích běhala stáda jaků a koz a v termálních pramenech se vyhřívali místní bezdomovci. Archangelský gubernátor dokonce povolil, aby na Ostrově Vídeňského Nového Města byl pro námořníky provozován erotický klub. Na většině ostrovů si zřídili restaurace a obchůdky čínští přistěhovalci. Několik Jihoafričanů pátralo pomocí dynamitu po nerostných surovinách a u největší přistávací plochy vznikla romská osada. Zkrátka na ostrovech byl trh pro jabloneckou bižuterii dostatečný.

Už první večer v pubu nevěřil svým očím. U několika stolů popíjeli zkysané sobí mléko umaštění místní lovci. Na krku se jim třpytila bižuterie. Bidrmann odhadoval, že musí být stará nejméně 80 let. Dobře rozpoznal rysy art deco. 

Starosta největší eskymácké osady si nejprve připíjel plechovkovými Krušovicemi a přikusoval Hořické trubičky. Když se přiopil a ztratil zábrany, prozradil Bidrmannovi, že obyvatelstvo už má dost svobody a chtělo by se vrátit pod koloniální správu:

"A nechtěli byste nás pod sebe vy?" vypadlo ze špinavého domorodce. Potom spiklenecky mrknul, "v meteorologické stanici Nagurskoje na Alexandřině Zemi jsou jenom čtyři ruští vojáci. Všichni jsou neustále opilí. Vůbec si nevšimnou, že jim někdo ukradl celé souostroví." 

"Ale vždyť jste patřili pod Rakousko-Uhersko," upozornil eskymáka Bidrmann. Nicméně tento nápad už mu nedal spát celou cestu zpět do vlasti. Ještě téhož dne se stal mužem činu.  Tak divoce se dosud po rychlostní silnici R10 z Hodkoviček nad Mohelkou do Prahy neřítil. Nemohl se dočkat, až s nápadem překvapí vládu.

Jak jsme si už za 162 let demokracie zvykli, ve vládě se okamžitě rozhořel kompetenční spor. Ministerstvo místního rozvoje nemělo peníze. Ministerstvo obrany poukazovalo na to, že obsazení Souostroví by byl útok. Jen Ministerstvo práce a sociálních věcí zajásalo. Jeho sociálně demokratická hlava si uvědomila, že může získat hlasy voličů tím, že nabídne starobním důchodcům zdarma pobyt u moře. Vše rozřešil rázným úderem hřbetu ruky do stolu ve Strakově akademii ministr průmyslu: "Pánové, zapomínáte, proč to celé děláme! Chceme podpořit Jabloneckou bižuterii v jejím exportu!" A bylo rozhodnuto. Zaútočíme na podporu našeho průmyslu!

Teprve teď se ukázalo, jak bylo prozíravé, že český, slovensky hovořící, ministr dopravy Gustáv Slámečka nechal včas zvýšit jezy na Labi, aby majestátní křižníky mohly doplout po řece až na volný oceán. Byl to i tento politik, kdo otupil ostří případného konfliktu se svou mateřskou zemí v případě vyvěšení české (původně československé) vlajky v Zemi Františka Josefa. Nebyla prostě vyvěšena žádná. Protože koloniální expanzi nepodpořila Evropská unie, nebylo nutné umísťovat na pobřeží ani obvyklou tabuli s nápisem "Spolufinancováno EU". 

Obsazení země Františka Josefa dostalo za úkol české válečné loďstvo. Konkrétně byla vyslána flotila sestávající z bitevního ledoborce Prezident Budovatel Dr. Edward Beneš  a jeho sesterského torpédoborce Bratr Prezidenta Budovatele Vojta Beneš. Tato hrozivá vojenská síla se nemusela bát ani věčného ledu, ani ruské pohraniční hlídky.

V těsném závěsu za válečnými hlavněmi plula jablonecká obchodní loď.  Nevezla však jenom barevná sklíčka, uchycená v drátcích. Zpráva o bižuternické výpravě se před jejím odjezdem po živnostenských kruzích roznesla jako blesk. I ostatní tradiční firmy chtěly zvýšit svůj vývoz a nabídly Bidrmanovi ukázkové výrobky. Ředitel Likérky Krásné Březno osobně přivezl dubový soudek Staré Myslivecké. Oba majitelé dvou různých tajných receptů na Hořické trubičky se po sobě nevraživě ohlíželi, když skládali před Zdiradem krabice svých výrobků. A Loštičtí se svými syrečky? Teprve v den nakládky v děčínském přístavu náš referent zjistil, kolik jich vlastně se smrdutým nákladem dorazilo. Oděvní podnik Prostějov, ač v konkursu, si nemohl nechat ujít příležitost. Krejčí bez nároku na mzdu a ve zkrácené lhůtě ušili pro Zdirada arktické obleky z dobrého plátna  z tkalcovny v Mladých Bucích. Každý, kdo zkušenou rukou přejel po látce, musel ocenit kvalitní přízi z bruntálského Moravolnu. Když loď vyplouvala, stáli všichni ti podnikatelé na nábřeží a pohnutě sledovali naději na návrat slávy českého exportu.

Následujícího rána už přídí rozráželi vlny rozzuřeného oceánu. Zdirad Bidrmann se musel v duchu usmívat, když pozoroval svou blonďatou spolupracovnici z obchodního Mgr. Pavlínu Adámkovou. Stála s nabitou remingtonkou, připravenou k výstřelu a bedlivě sledovala okolí.

Při driftování k souostroví v prvním roce koloniální expanze minula česká válečná flotila Souostroví Františka Josefa asi o 1600 km. Teprve roku následujícího se přiblížily hrozivé hlavně z brněnské Zbrojovky natolik, že obávaná česká námořní pěchota dorazila jednodenním pochodem přes ledové pláně až na Bellův ostrov. Nejvíc se v tomto boji vyznamenala ženská rota rychlého zabezpečení z kraje Vysočina. Po ledové pláni se do dáli nesla jejich bojová píseň "My jsme holky od Třebíče, máme strašně velké hlavy..."  

Nejvhodnější místo pro vybudování obchodní stanice nalezl průzkumný oddíl na Wilczekově ostrově. Ještě téhož dne námořníci donutili výzkumníky na Krenkelově stanici na Hayesově ostrově, aby se zavázali k odběru bižuterie.

První noc bylo ve velrybářském srubu s vytlučenými okny a bez střechy přece jen chladno. Pavlína se podívala na Bidrmanna provinilým pohledem: "Pane inženýre, zapomněla jsem si noční košili. Můžu se ohřát u vás ve spacáku?" Aniž vyčkala odpovědi, hupsla ke Zdiradovi oblečena jen do jabloneckých náušnic z kolekce 2006.

"Neměli bychom si tady v Arktidě raději tykat, bobíku?" zeptala se ještě něžně. Tak se ukázalo, že česká děvčata jsou do ledovcové nepohody ta pravá.

Neuplynul ani týden a vetřelců si všimla ruská pohraniční hlídka. Vojákům zrovna došly zásoby vodky a služebně nejmladší musel do skladiště pro další bednu. Cizí armádu ohlásil. Velitel stráže Sergej Machonin se  však nedokázal zastaralým telegrafním přístrojem spojit s velitelstvím. Přikázal proto seržantovi, aby provedl zápis ve strážní knize a doufal, že se všechno do jara nějak vyřeší.  

Technickému vedoucímu jablonecké misie, Petru Kužílkovi, pravověrnému Moravanovi, to nedalo, aby se přes třeskutou zimu nevypravil na běžkách až na McClintockův ostrov. Z východní linie tohoto ostrova totiž ční do průlivu směrem k sousednímu Hallovu ostrovu Brněnský mys. Jediný mys na celém světě pojmenovaný po nějakém českém městě!  

V následujících dnech čekala naše hrdiny tvrdá obchodní i budovatelská práce. Nový guvernér Kužílek zavedl DPH z lovu tuleňů a brzy tak zabavil na pokutách všechny zásoby domorodců. Vracel jim je jen pod podmínkou odběru bižuterie.  

Dalším výkřikem civilizace pro místní byly výherní automaty. Liberečák Milan Koudelka je nainstaloval a krátkou dobu se v Zemi Františka Josefa živil jako falešný tomboliér. Rozprodal neplatné lístky do tomboly a před losováním se vzdálil. Naštěstí už na souostroví fungovala česká justice. Koudelka byl odsouzen k veřejným pracím. Musel přijmout funkci guvernéra.

Aby si jablonečtí ještě více získali domorodce, rozhodli se pro ně uspořádat kulturní festival. Jako náplň vybrali hudbu z dob, kdy jablonecká bižuterie byla nejběžnějším dárkem u táborových ohňů. Totiž vídeňskou operetu. Bylo to vůbec poprvé, kdy eskymáci mohli spatřit tento výkřik hudební módy 19. století v nejmodernějším karlínském hávu.

Zahájilo se "Netopýrem".  Zrovna při árii "Bratře můj, bratře můj, sestro můj," představení narušil rozdivočelý lední medvěd. Dirigent orchestru si uvědomil, že bylo prozíravé postavit si vedle pultíku opakovačku. Teď stačilo jen natáhnout uzávěr a medvěda zpacifikovat. Uvaděčky mrtvolu už jen tiše odnesly do závěje před vchodem do koncertního iglú.  Potom už hudební zážitek až do konce posledního jednání nic nenarušilo.

Zdirad Bidrman se zaposlouchal do hudby a přemýšlel, co by se ještě v kolonii mohlo zlepšit. Zrovna ráno pozoroval strážníka u skládky odpadků. Držel za ucho malou eskymačku a zkoušel ji z vyjmenovaných slov po "b". Za každou chybu dostala rákoskou. S tím Zdirad nesouhlasil. Sám by ta slova nevyjmenoval.

Z myšlenky ho vytrhla pára stoupající z orchestru. Přece jen podmínky pro reprodukční umění nebyly úplně standardní. Na smyčce se musela používat zimní kalafuna a do dechových nástrojů posluha neustále doléval rozmrazovač. I diváci občas rušili poklepáváním palčáků o sebe, aby si zahřáli prokřehlé prsty.

Po představení se Zdirad a Pavlína ještě procházeli ruku v ruce bílou polární nocí. Sváteční pohorky jim křupaly na sněhu a na  koktejlových beranicích se usazovala jinovatka z jejich horkého dechu. Došli až na nábřeží. U polorozbořeného bunkru si Bidrmann  vzpomněl na básníkovy verše:   

tisknu tě k sobě -
starostlivě ti přikrývám tvůj nádhernej zadek
a potom to děláme uprostřed střízlivý tmy -

a je to jako milování s andělem v pomalým letu..

nikdy jsem to takhle necítil -

v tomhle zdemolovaným pokoji,
v chrámu nejsvětější
dvojice

(citováno z díla Vindal Drámo: "Anděl v pomalým letu")

Vzbudili se až toho červencového rána. Pavlína ještě polozabalená v tulení kožešině se významně podívala na Zdirada. Stál nad ní s kamenným výrazem ve tváři.

"Chtěla jsem ti něco říct, Zdíro ..."

Nereagoval. Co mu je? Pokračovala:

"Včera jsem si dělala těhotenský test. Posloucháš mě vůbec? Kam se pořád díváš?"

Vstala a pohlédla přes okraj kamenné zídky.

V červáncích na obzoru se jako hejno mravenců táhla nekonečná bojová flotila Čínské lidové republiky, neboli jak my, liberální kapitalisté, říkáme, Rudé Číny.


11 názorů

avox
17. 03. 2010
Dát tip
právě to jsem měla na mysli - legrace to je, ale muselo to dát fůru práce. Povídky mají menší sledovanost, je to škoda, ale i tak můžeš mít z výsledku dobrý pocit :-)

Prosecký
17. 03. 2010
Dát tip
Díky, avox. Jsem rád, že se k tomu ještě někdo vrátil i po měsíci. Původní ohlas nebyl nijak veliký a faktografická příprava byla časově náročná.

avox
17. 03. 2010
Dát tip
v pozdní noční době jsem četla a bavila se náramně, ještě se vrátím někdy ve dne... :-)) */

Prosecký
22. 02. 2010
Dát tip
Ahoj, Edvine. Díky za upozornění na chyby. Co jsem nšal, opravil jsem. Mladé Buky podle mne musejí být Mladé Buky. Ostatně všechna počáteční písmena v názvu lodí jsou jednak parodií na nepotismus (Vojtěch Beneš byl skutečně bratrem prezidenta Beneše a býval poslancem nebo senátorem) a jednak jemným upozorněním na neustále měněná pravidla v psaní velkých písmen. ÚJČ prostě nedokáže ani po mnoha desetiletích práce dát jednoduchá a přehledná pravidla. Slova jako Eskymačka,misie apod. jsou záměrnými anachronismy a porušováním korektnosti. Jako že bižuteráci to pojali jako poslání na záchranu českého exportu. Podoba s německou kolonizací není tak úplně náhodná. Studoval jsem k této, ale i k portugalské, britské nebo francouzské několik knih. Jablonecký exportní průmysl skutečně vydělával na exportu na tyto trhy.

Edvin1
22. 02. 2010
Dát tip
Kritika shovívavá: Sranda jako brno! Originální, i když mi to připomíná německé pokusy o takykolonizaci Afriky. Ale podoba asi čistě náhodná. Kritika neshovívavá: Jakýkoliv text, i satira či parodie, by měl být bez jazykových chyb: naistaloval - nainstaloval, Anič - Aniž, vojaklm - vojákům a jiné překlepy, firmy chtěly... nabídli -y, rozhodni se: hořické či Hořické trubičky? v Mladých Bucích spíše Mladých bucích, ne? Bratr Prezidenta Budovatele - všecko velkým počátečním písmenem? eskymačka - Eskymačka, ale spíš dnes: Inuitka (?) Nejkrásnější je: jablonecké misie - spíš mise (křesťanská misie, ale mise: poslání, úkol, a také sbor osob, pověřený tímto posláním) Tvůj dědEd :-)

Prosecký
22. 02. 2010
Dát tip
Děkuji vám, aleši, Big_Georgi, čučenko, Diano i Sebastiano za nebývale shovívavé kritiky. Však mě to také stálo dva dny tvrdé práce.

čučenka
19. 02. 2010
Dát tip
skvělé... Češi budou mít konečně také svou kolonii :-) (výborné zakomponování vindalovy drámy)

Diana
19. 02. 2010
Dát tip
Skoro každý odstavec je zdařílá anekdota. Smála jsem se od začátku do konce. V závěru už to byl přímo šok, počínaje básní zlatého výběru a pointou o čínské flotile konče. Nadšení!***

Sebastiana
19. 02. 2010
Dát tip
*

ze začátku není moc jasné, jestli jde o legraci. Pak už jo, ale to jsem na to zas moc neviděl, protože jsem měl slzy v očích :o) Pak i ty kočky pod vedením kapitána dostávají jiný rozměr :o) Celkově je to vtipné, ale trochu mě překvapil ten kontrast mezi zeměpisnými podrobnostmi a poměrně lapidárním popisem děje. Až budu mít trochu času, vezmu si k ruce i Běhounkovu kapesní mapu Arktidy, abych se lépe orientoval v místopise.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru