Obouvám své dětské lyže

a vyrážím k severnímu pólu

tělo halí mlha

ale i tak o mne všichni ví

Stopy zahlazuje metací vůz,

kterému z vděčnosti daruji slupku od pomeranče

 a vedle stojící hladové popelnici daruji své hůlky,

 poděkují mi a kouzelnými slůvky přivolávají slunce

Klouzám po jeho paprscích vstříc neurčitému bodu v dálce,

dokud nedosáhnou pravého úhlu

v tu chvíli se začnu pomalu snášet dolů

a nohy se lehce boří do sněhu z labutích per

Žaludek mi jemným barytonem oznamuje, že je čas oběda

a tak vysypávám z batohu zmrzlou rybu

praští mě do hlavy a na zem spadne pár rubínů

Otvírám oči a vracím lampičku na noční stolek.