Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřivázaná
21. 02. 2010
19
13
3075
Autor
Marcela.K.
Někdy mám pocit
jako by ji nepřestřihli
Tenkrát stávali tátové za dveřmi
Možná jsem se jen začala moc bát
že se ztratíš i ty
tak jsem ji držela
a upletla si obojek z mléčné dráhy
Ne
už neuteču
Jen se občas toulám mlhovinou
a hledám v hvězdokupách naději
že se vrátí čas
Ty půjdeš přes dvůr nemocnice
Potkáš mýho tátu
a on se tě zeptá
Kam jdete slečno?
Rozbil se mi háček
Spravím vám ho
Vezme násadku od plnicího pera...
Až si uháčkuješ bílé rukavičky
řekneš
ano
a já se vám narodím
13 názorů
Marcela.K.
03. 06. 2022takhle nějak...
Marcela.K.
23. 06. 2010Marcela.K.
22. 02. 2010
Cestovat v čase se dá různým způsobem. Jedním z nich jsou ůvahy o tom, jak by vypadal náš život, prožili bychom ho znovu. Takový dojem mám po dočtení posledního řádku, neboť, ač je celý text smutný, ze závěru vyplývá naděje.