Balení s návodem

Přemýšlím, co vzít na hory,
jsem do toho vcelku zabrán,
lyžáky, jedny traktory,
při balení nemám zábran.

 Přemýšlím, koukám do mailu
a k údivu brzy seznám
(snad pomůže pár koktejlů)
je v něm pěkně dlouhý seznam.

 Pročítám všechny položky
(a že jich tam málo není),
svetr a troje ponožky,
tomu říkám vybavení.

 Nejlepší je mít kapesník,
mám vzít čtyři či pět kusů,
počet už asi nezpřesní,
mám jeden nos a jednu pusu.

 Dvě trička s dlouhým rukávem,
strach mám z jedněch punčocháčů,
místo rádia s UKV,
brýle s ÚV, malou sváču.

 Ručník, též pastu na zuby,
tohle zkousnu – teda zatím,
šití však? Cítím záškuby
v tváři – snad nic nerozmlátím.

 Nebude nouze o program,
vcelku tíhnu k Aktivitám,
na spodní prádlo monogram
přišít zrovna neuvítám…

 Omyl, to není na škole,
tam budou jiné boje svádět.
Já mám vše nutné na stole,
pracuji totiž na úřadě…