Dračí slzy

Nebesa bouří. Šarlatovou nocí se míhají tyrkysové blesky. Mohutný dračí samec a s ním několik dalších velkých draků vzhlíží vzhůru k vrcholu útesu, na kterém se v lítém boji zmítají dvě jiná obrovitá dračí těla. Z obou prýští potoky krve a vzduch duní hukotem ohnivých vírů. Rudozlatí bojující do sebe zatínají drápy i tesáky. Pohyby jsou čím dál pomalejší. Když se od sebe odtrhnou, tak jen proto, aby proti sobě vychrlili další proudy ohně. Ohořelé šupinaté pláty odpadávají ze seškvařeného masa. Nyní se do sebe naposled zaklesnou ve smrtelném objetí.

Boj nemá vítěze.

Nepřežijí.

Všichni to vědí.

Největší dračí samec se rozhlédne po skupince. Čte v očích ostatních jen zoufalství a zděšení. Zvedne hlavu ozdobenou strašnými trny a vydá hluboký a táhlý řev. Řev dozní daleko v lesích, ale draci na útesu, strnulí ve smrtelném obětí, ho již neslyší. Statnému drakovi skanulo několik slz, které se vpily do bahnité země. Bouře ustává. Sluneční paprsky brzo ozáří obě mrtvá těla. Dračí obr i další samci odejdou a již se nikdy nevrátí. Další boje nebudou. Nemá kdo bojovat. Jejich druh zná jen jedno bojovné pohlaví, proto viděli poslední nelítostný souboj.

Souboj dvou zbývajících dračích samic na této planetě.