Trámy mezi okny

pohár tichých zamilovaných
se snášel k zahradám
a každý viděl co zasadil
a co vidět chtěl

na polibkách je nejsladší
to, že nejsou sladké
ale chutnají trochu slaně
a taky trochu po zelených orbitkách

a lidé na balkonech
házeli místo konfet
natrhané pohlednice
a uhýbali pohledem
dřevěné trámy mezi okny

ale takhle mi to řekl Freud
a polibky nikdy nechutnají po hořkých mandlích
ale po loňských třešních
a vzpomínkách s vůní lepidla

prkna jako vzdušné mosty
po kterých se nikdo z nich
už nikdy nevypraví