about me (kniha útržků)

About me

Kolik slz prolilo lidstvo za své chyby?  Tolik že by to naplnilo sto váz. A kolik jsem jich prolil já? Sám nevím. Stál jsem na pusté planině, osamocen. Stál jsem  na planině, kde se teď rozprostírá oceán.

     Pláčeš

Tvé slzy stékají i po mé tváři. Dopadají  zem, jak kapky deště za letní bouře. Smáčejí  sousoší Atlantidy a každá z těchto kapek, je hrot šípu, ukovaný za studena.

Za chladných nocí, hřeje mě moje víra. Nevěřím v nic. Neobracím svůj zrak k bohu. I přesto, den za dnem, hodinu za hodinou, život za životem svírá moje tělo křeč, která nutí mě k modle.

Proč vlastně?

Na rohu, náměstí do kruhu. Dialog s deterministou vedu. Můj život, doposud měl nějaký řád, avšak teď závora za mou budoucností, se navždy uzavřela.

Octl jsem se ve zlém snu, sen kterým žiji.  Zpocené ruce, orosené tělo, srdce v katedrále bije. Ostré paprsky ranního slunce, ukolébaly mě ke spánku.

Slova vyřčena v agonii drog, zapsaná na víko krabice, poslaná po řece, hledat pomoc.

                                    PROSBA –  zapsaná akvarelem, na hladinu moře.

                                                                           Nevyslyšená člověkem, přesto splněna.  

Stojím sám, na břehu moře. V dálce na obzoru, krabice od bot s něčím vzkazem. Slza, potomek můj, oceán se ze svého koryta zvedá. 

 Slunce opřené o stín jabloně. Pod mým tělem. Květ v mé dlani, jablka v mé náruči, po kolena v listí, sněhová vločka na tváři.

Nejsem sám……….. ale ta jabloň před rokem zemřela