Koloběh všedního dne

Začal další unavený den

a brzké vstávání

nedělá mi dobře.

Budík přerušil můj sen,

dlouho vyzvání

a nedá mi spát.

Ranní káva mě zahřívá,

je sladká jak med,

tak, jak ji mám rád.

Venku hustě sněžívá,

mrzne, dělá se led,

jak umí příroda.

V práci jsem opět grogy,

mozek vypnutý

následnou únavou.

Jsem, jako bych bral drogy,

myšlenky semknutý

do roličky.

Čekám na poslední zvonění,

na svůj autobus,

kde chvíli sklimbnu.

Není to někdy k zbláznění,

každý má jiný vkus,

další chytrost trilobita.

Večery jsou si podobné,

30 minut u večeře,

a hodinka na compu.

V noci krásky pohledné,

bloudí v hlavě

a ráno sny budou pryč…