kafrání 26.srpna - 9.března :-) trošku zásek

Okej, v prvním a posledním kafrání jsem psal, že mě nesnáší Karolína, se kterou jsem (v opileckém rozmaru) spal a že mě začala zajímat Helena ( ta s božskýma nohama). Od té doby se leccos změnilo -  Karolína mě sice nesnáší dodnes, nicméně s Helenou (víííceméééně!!) chodím. Asi bych to plnohodnotným vztahem nenazval ( a ona taky ne), snad se k tomu později dostanu.... 

     Vztah s velkým V jsem měl jenom jednou v životě,  jmenovala se Kristýna a než mě poznala, byla ještě panna. Éterická víla. Ironií ovšem bylo, že jsem jednou přišel do kumbálu ( budka na zahradě, sloužící k alkoholickým a drogovým seancím a v neposlední řadě k sexu..) a milou Kristýnku mi šukal bratr. Následoval rozchod, půl roku ignorace a bratrova zlomená ruka. Takže nic moc motivace do dalších vztahů, že.

     Ale zpět k tématu, nějakých pár dní po tom setkání s Helenou v hospodě jsem ji zmerčil, jak stojí samotná na zastávce, jela do Brna. Zastavil jsem jí, jelikož jsem tam jel taky, ale ona mi dala dost odtažitě košem ( což nemám rád a na což nejsem zvyklej...) Při cestě zpátky jsem ji, k mé nechutně škodolibé radosti, potkal na silnici, kterak stopuje. Zastavil jsem jí  a pásl se na jejím vnitřním souboji, nakonec nastoupila. Při cestě jsme se nějak dali do řeči, přesně se nepamatuju o čem, každopádně večer se konala schůzka v místní hospodě, tentokráte bez Karolíny ( což jsem tehdy shledal jako neobyčejně potěšující)

    Teď  se momentálně válím v pokoji a vyjímečně neposlouchám Filipa(br.) se Šárkou, abych byl upřímnej, tak myslím na H., nemá jenom nekonečný nohy, je i dokonale úzká, kterážto vlastnost dělá ze sexu s ní nadpozemskej zážitek. A to mi připomíná, že za mnou H. zítra přijde a já bych ještě před tím měl jít uklidit v kumbále. Stupeň bordelu tam už přesahuje běžnou normu, což asi není holčičí sen, na druhou stranu je to tam nějakým způsobem romantický, válí se tam asi sto padesát láhví od vína se svíčkou v hrdle, topí se dřevem v malejch kamnech a celkově to tam prý ( a to cituji) působí takovým osudovým dojmem... 

     Přemýšlím nad jednou věcí, nečekaně nad Helenou a mým vztahu s ní. Je to divný. Tu holku mám strašně rád, rozumíme si, máme stejnej hudební vkus, rád s ní pět hodin v kuse mluvím, rád se s ní pět hodin v kuse miluju, rád s ní hraju na kytaru, rád jí čtu verše a stejně tak rád poslouchám verše od ní. Dokonce si dovedu představit, že bych s ní za pár let měl dítě, odstěhovali bychom se polu někam daleko od díry, kde bydlíme, a taky si dovedu představit, že je nám šedesát, sedíme u kuchyňskýho stolu a luštíme spolu jednu křížovku. To všechno je sice moc fajn,ale já se prostě nemůžu zbavit pocitu, že ji nemám rád dostatečně, že by si zasloužila, abych jí měl rád víc ( všimněte si, jak se bojím slova "milovat"). Jednou jsem dokonce spal s jednou zrzkou na koncertě. Helena tam byla taky, ale já jsem byl tak opilej a tak blbej, že jsem se prostě neudržel. Bojím se toho, že se neudržím znova. Ona se na mě nezlobila, byla jenom smutná, což mě dojebalo mnohem víc, než kdyby na mě řvala, fackovala mě a házela po mě talíře. Nikdy potom o tom nemluvila a já jsem se nikdy neomluvil. Bratr poznamenal, že se toho oba bojíme, ona se prý bojí toho, že kdyby mi to vytkla, nahlas by mě, i sama sobě potvrdila, že spolu máme nějakej vztah. A já se bojím stejné věci - když se omluvím, tak bude potvrzený to, že je vlastně za co se omlouvat. Z toho vyplývá, že má bratr pravdu  a já z toho nemám nejlepší pocit. Na jednu stranu bych strašně chtěl vstát, uběhnout ty dva kilometry, vytáhnout jí z postele a říct " Koukej, Heleno, mám tě rád, mám tě rááád,  mám tě ráááád.", ale na druhou stranu se šíleně bojím, že pokrčí ramenem a dá mi košem jak tehdy na té zastávce, když jsem ji chtěl vzít do Brna. Moc dobře vím, že by to neudělala, ale ... ALE. Shit, vykládám tu blbosti, kouřím jendu cigaretu za druhou a poslouchám Nirvanu, což mě nedostává do moc optimistické nálady. 

Omlouvám se všem za cinty, ale někde to vyventilovat musím. 

Pokračování příště, zatím dobrou noc...

PS: Schválně dneska běžte a řekněte svýmu protěšku. ´mám tě rád(a)".. prostě jen tak. Mně na truc :)

                                                                                                                                                                                          Daniel