Týrané dítě.

Noc pokryla celou ulici. Pouliční lampy už dávno dokonaly svou povinnost a nyní všechny domy ulehly do dřímoty. Pouze v jediném okně stále svítí světlo. Dere se skrze záclony a tvoří barevnou mozajku na kapkách deště. To okno vede do vesele vymalovaného pokoje. V koutě toho pokoje leží malé třesoucí se tělíčko. Tichý pláč střídající zajíkaní ukazuje zoufalství v srdci malé holčičky. Slzy stékající po tvářích tvoří smutný vodopád zoufalství. V hlavě osmileté Natálky visí jediná otázka. Proč? Proč? Proč zrovna já? 

Byl to den jako každý jiný. Ještě ani nevyšlo slunce ohlašující příchod nového dne a už bylo vidět stovky temných postav jak se s prázdnýma očima plouží za svým cílem. Avšak pouze jediná se obrátila k cestě zpět. Byl to otec malé Natálky, kterého po dvaceti letech vyhodili z práce. Ale nezamířil domů nýbrž do hospody zapít žal. Myslel si, že závoj z lihu schová jeho problémy.

Zpěv ptačích mistrů zval všechny ven. První sluneční paprsky rozzářily kapky rosy na zelených listech stromů. Mezi ranními stíny kličkovala spousta lidí. Mezi nimi i Natálka se svým otcem. Na Natálce bylo vidět jak se opravdu těší na krásný den stráveny s jejím tatínkem v práci. Ovšem návrat domů už byl o něco jiný. Zamračený muž táhl plačící dítě. Jen vzdáleně připomínaly otce a dceru. Ono dítě dnes způsobilo příliš mnoho problémů. A její otec jí to nikdy neodpustí.

Natálky utrpení se čím dál tím víc zvětšovalo. Nyní ležela ve svém pokojíčku. Znovu ji stékaly slzy po tvářích, ale tentokrát i za její maminku. Natálka chodila do školy nevyspalá a s modřinami po celém těle. A i když několikrát přišla i s odřenou tváří její učitelka jí nevěnovala pozornost. Měla jiné oblíbence a průměrná Natálka ji nezajímala. I sousedé si ničeho nechtěli všímat. Přehlíželi dětský pláč, který se ozýval každou noc.

Už je to měsíc kdy bylo naposledy slyšet nářek malé holčičky. I když už je v noci klid, sousedi stejně nemohou usnout. Trápí je jejich svědomí. Trápí je, že jí mají na svědomí. Trápí je, že nedokázali pomoct malé holčičce. Trápí je jejich ubohá bytost, která si nezaslouží dar existence. Jediné co dnes připomíná malou Natálku je náhrobek na hřbitově u kterého leží starý novinový výtisk. Odhodil ho tu muž, kterému byla lhostejná. " Muž, který znásilnil a zabil svoji jedinou dceru je stále na útěku!". Kolik takových dětí je kolem vás? Kdy naposledy jste se pořádně zajímali o to co se kolem vás děje???