TIM A DIM II-9

Tim se rychle postavil na nohy, tak jako Dim. Oba se chtěli rozeběhnout, ale vrazili do sebe a spadli na ležící Němce.
„Ty debile!“ vykřikl Dim, který se držel za nos.
„Já nerad!“ vyjekl Tim, přičemž užasle vleže hleděl do obličeje rozeřvaného důstojníka.
„Když už tak řveš, tak tolik neprskej!“ vyhrkl a opětovně se postavil.
„Proboha, střílej!“ vykřikl Dim, jenž se také postavil. Přitom stál na břiše stále ležícího vojáka, který křičel.
„Já asi nemám odjištěno!“ vyhrkl Tim, když opětovně mačkal spoušť automatické pušky. A vzápětí mu z ní vypadl zásobník. Ten spadl přímo do tváře německého kapitána a on se ještě více rozkřičel.
„Ty nemehlo!“ zařval Dim, který odjistil samopal, ale zároveň ztratil rovnováhu a spadl na zem. Přitom stiskl spoušť a z jeho zbraně vyšla dlouhá dávka. Ve stejný okamžik začal střílet ze samopalu i ležící Němec, ale Dima nezasáhnul.
„Co tě to napadlo mi žrát zásobník!“ vykřikl Tim při snaze dostat z úst důstojníka zásobník. Ten vleže prudce zvedl nohy a Tima kopl do zadnice. To mělo za následek, že on přes něho přepadl a rozplácnul se na zemi.
 Mezitím se Dim z lehu dostal do podřepu a s ukazováčkem na spoušti přiložil hlaveň samopalu mezi oči vojáka. Ten ve stejné poloze učinil totéž a oba zkoprněle střídavě hleděli na hlavně a si do tváře.
„Počítám do tří. Pak to zmáčknu!“ vyhrkl Dim.
„Já taky!“ řekl lámanou angličtinou Němec.
„One, two, three…!“
„Eine, zwei, drei..!“
Oba současně stiskli spouště, ale ani z jednoho samopalu nevyšel výstřel.
„Do prdele! Nemám náboje! A ty taky ne!“ vysoukal ze sebe Dim, který byl bledý v obličeji, tak jako voják.
„Dime, já se musím vzdálit!“ ozval se výkřik Tima, který se dal na útěk k nedalekému stavení, přičemž německý kapitán se zaraženým zásobníkem v ústech sebral ze země pistoli a začal po něm střílet. Poté rudý vzteky si vyrval zásobník z pusy a běžel za šišlavého nadávání za Timem, jemuž se podařilo vběhnout do stavení.
„Hele, my jsme se právě podruhý narodili. Já proti tobě ty zkurvenej Germáne nic nemám. Tak se vod sebe vzdálíme a půjdeme si každej po svejch,“ řekl Dim.
„Já že jsem zkurvenej!?“ rozkřičel se Němec.
„To byl je takovej slovní vobrat,“ vyhrkl Dim a prudkým pohybem se odvalil do strany. Voják se ho marně pokusil udeřit samopalem, přičemž dopadl na zem. To už byl Dim na nohách a utíkal směrem ke studni.
„Počkej ty zasranej amíku!“ řval na něho Němec a běžel za ním. Dim za okamžik doběhl ke studni, za kterou se postavil a přes vědro, co nemělo dno, viděl jak nepřátelský voják běží k němu s velkým nožem v ruce.
„A teď už mi neutečeš!“ vykřikl Němec, když doběhl z opačné strany ke studni.
„Kam bych pořád utíkal?“ řekl tázavě a zároveň pravou rukou prudce strčil do vědra a to zasáhlo do obličeje vojáka, který vykřikl a spadl na zem.
„Nemáš postřeh!“ řekl s úsměvem Dim, načež rozkývané vědro ho zasáhlo také do obličeje a on se s protočenými panenkami zhroutil.
KONEC DEVÁTÉ ČÁSTI