Španělčina panenka

Je to vyjádření dlouhotrvajících pocitů. Plus je to napsané hned jak jsem ucítila potřebu to dát na nějaký kus papíru - takže opravdu vyjádření toho prvotního - tak prosím o shovívavost.

 

Každé ráno, vstala jsem

do zrcadla se podívala,

z okna vykoukla.

Pak nachystala se a odcházela.

A teď to přijde! –

 

To co můj odchod velebilo,

pomyšlení bylo, tvého jasu shledání.

Pokaždé prošlas kolem mne,

v tom domě, domovinou zakotvenou,

tvou i mou.

Podívala jsem se,

oči tvé strmě zabořené,

do bodu terčovitého.

Můj zrak, spjatě na tvůj

odpověď hledal

v tvých očích,

nenašel a nenachází.

 

Jednou zbloudila panenka,

tvé hnědé chlouby,

zabloudila k místu citu.

Bodla!

 

 

Ale s láskou,

 

 

Tou co člověk,

 

 

Chce!

 

Mají sílu,

těkáte ze strany na stranu,

vír vyvolají bez mžiku.

Tlaku podléháte.

Pod tíhou jejich

Padáte.

 

Lidé se mne ptali,

po smyslu tázali,

odpověď neměla, já v kapsičce kabátku.

Já nahlédnutí jen nabídnout mohla,

do kapky iracionální pravdy -

tomu nevěřili.

"Vzdej to", radili,

nikdy neuposlechla jsem!

Její zrak, hlas má silnější.

Propadla jsem do těch očí,

Oči do mne nikoli.

 

Co bude, bude,

otázka je

jakých hodnot -

To bude!

---