Trojí život, trojí problém I.

„ Takže, jak to zvládáte?“ Sedím v kůži Alicie na malé plastové židličce, na sobě mám pouze bílý plášť. Své tři životy žiju už asi půl roku, tak je načase na velkou prohlídku.

„ Jde to. Díky…s Alicií se mám naprosto skvěle.“ Doktor přikývne a nahlédne do nějakých spisů.

„ Fajn. A právě teď jste ve které?“

„ Alicia. Zítra mě čeká Lucy a pak Renee.“ Doktor přikývne a něco si poznamená do papírů.

„ Dobrá. Zajděte k Nancy, prohlédne vás.“ Zářivě se na něj usměju a vstanu. Od té doby, co mě zařadili do tajného projektu Alfa 25, se můj život od základů změnil. Takže, pro ty, co nevědí, o co jde: projekt Alfa 25 se zabývá myšlenkou, že by jeden člověk nemusel mít jen jeden život.  Stručně řečeno, každý by si mohl žít třeba jako bankovní úředník, supermodel a rybář v Thajsku zároveň. No není to úžasné? A mně si vybrali jako zkušební exemplář. Celý systém funguje na tom, že ve chvíli, kdy vaše první postava spí, vy žijete s druhou a naopak. A jakmile vaše první postava usne, vy se automaticky probudíte v té druhé a žijete dál. Tak to alespoň bylo napsáno v informačním letáčku. Skutečnost je ale taková, že jsem si vydupala ještě Renee. Takže žiju tři životy. Život bohaté úspěšné a krásné Alicie, život mladé nevýrazné a trochu ošklivé Lucy a bezstarostný život ve výškách s Renee. Je to úžasné. Když jsem se do toho programu přihlásila, pracovala jsem ve vědeckém ústavu a bylo mi dvacet pět. Vybrali mě. Byla jsem průměrná holka, co pochází z dětského domova. Neměla jsem přátele, rodinu a sousedé uvítali, že ta nevýrazná Cleo zmizela. Sebrali mi tělo. Ne, to zní moc morbidně. Prostě jsem svoje tělo vyměnila za tělo bývalé supermodelky, studentky a pilotky letadla. A už půl roku je takhle střídám. Každá má něco do sebe a mě tenhle život hrozně baví. 

Jak to udělali? To sama nevím. Tuším jen, že uměle vyrobili tři ženská těla, každou vybavili nějakým osudem a jedné dokonce vytvořili rodiče. Luciiny rodiče hrál můj kolega Carl. Byl fajn, ale z toho, že střídal ženské a mužské tělo mu začalo strašit ve věži. A tak ho odvolali z toho programu a přišla jsem na řadu já. Předtím jsem byla jen vedlejší osoba v Alfě 25, ale teď jsem ta hlavní osoba. Prostě super život!

Gucci nebo Luis Vuitton? Božínku, proč mi někdo neporadí? Elegantní černé maxipsaníčko nebo ohromná kabelka s šachovnicí? Gucci by se mi hodil k těm černým lodičkám od Prady, zatímco Luis Vuitonn by krásně vyniknul s hnědými páskovými sandálky na klínku. Gucci. Rozhodně Gucci. Páskové sandálky totiž pomalu vycházejí z módy…

A tak asi za hodinu nastupuji do elegantního černého kabrioletu, s kabelkou od Gucciho a botkami od Prady, na sobě luxusní černé koktejlky a masivní bílý náhrdelník a v naprosto úžasném kostkovaném  kabátku. Zapnu si pás, který má v přední části diamanty vysázené jméno Alicia. Neboli, jméno mé maličkosti. Tedy, jméno první osoby, ve které žiju…

A vzhůru na party!

Párty byla úžasná. Zazářila jsem, jako vždy. A teď se rozvaluji ve své ohromné posteli a připravuji ke spánku. Kde jsem minule skončila s Lucy? Aha, už vím. Nastěhovala se do nové garsonky a usnula v hordě krabic. No, musím se připravit na kruté probuzení. Zase mě budou bolet záda…

*

Přesně tak. Záda mě hrozně bolí. Vstanu z lepenkové krabice a rozhlédnu se po prázdném bytě. Měla bych si to tu zařídit. Otočím se a zahlédnu svůj odraz v zrcadle. Ach jo, jsem docela ošklivá. Proč Lucy nemůže být víc jako Alicia? Ale s Lucy mám zase skoro celý život před sebou. Teprve nedávno jsem se odstěhovala od rodičů a začínám žít. To s Alicii už je mi něco přes třicet. No, konec přemítání, musím se dát do práce…

Hotovo. Po celém dni třídění se mi podařilo všechny věci srovnat do polic a skříní. Skoro jsem brečela, když jsem viděla Luciino oblečení nakoupené po bazarech a secondhandech. Asi Bych s Alicií někdy mohla nakoupit oblečení a poslat ho Lucy. Jsem zvyklá na luxus a tohle…no fuj. Otřesu se, když spatřím staré zvonové džíny s velkou červenou skvrnou na koleni. Koupila jsem je za pár dolarů, ještě když jsem byla u rodičů. To víte, spořila jsem si na tuhle garsonku a tak jsem se snažila ušetřit, kde se dalo…

Jsem hrozně unavená, asi půjdu spát. A Alicia si taky ještě chvíli pospí, je totiž čas na Renee. Renee je úplně jiná než Lucy a Alicia. Renee je nakrátko ostříhaná a pracuje u armády. Ne, nejsem nějaká sekretářka. S Renee létám. Jo, jsem pilotka malého letadýlka. Neustále nosím velké sluneční brýle. Jsem drsná a nikdo si nedovolí mi odporovat…

*

„ Nazdar, Johne!“ Pořád se nepřestávám divit, jak hluboký hlas Renee má. Vyplivnu žvýkačku do koše a jedním přesně mířeným kopem ho zavřu. Aha, John není v práci. To je divné, říkal, že tam bude… No, nevadí, zavolám mu později. John je můj přítel. Tedy, přítel Renee. Taky pracuje u armády. Taky létá v letadle. Jen v poslední době na mě nějak nemá čas. A to mě dost štve. Asi si ho pomocí Lucy proklepnu. Přejdu k zrcadlu a rukou si projedu vlasy. Tady je úprava vlasů jednoduchá. Zatímco Aliciiny vlasy musím hodně česat, vlasy Renee nepotřebují hřeben ani kartáč, stačí jen má ruka. Co si dneska vezmu na sebe? Hm…miluju maskáčovou módu. Nakonec na sebe natáhnu minisukni v army stylu a bílé tílko. Renee má úžasně vysportované nohy, tak proč je neukázat. Schovávat své tělo musím jen s trošku mohutnější Lucy.

Ještěže je dneska sobota. Sice létání miluju, ale nemusím ho mít pořád. Takže vyrazím na nakupování. Ne, nakupovat by šla Alicia. Mohla bych jít na kurz kreslení. Počkat, to je vlastně koníček Lucy. Nějak se mi to začíná plést…

Nakonec skončím v kině na nejnovější komedii. Potom si zajdu na oběd a celé odpoledne strávím v posilovně, kde se snažím získat ještě lepší kondici. Do postele ulehám už v osm hodin, unavená jak kotě. A čeká mě Alicia. Jupí!