Skleněné ampulky

Viděla jsem bílé racky

jak zoufale  tříští se o modrou hladinu

když stébla jančoviče dopadaly opodál

a oni na pobřeží  dozdobují zem pampeliškami

aby mohli ještě snít ruku v ruce

 než vlny zahalí je rudě zbarvenými stébly

co houpou se kolem mrtvolného alabastru

je klid, ani ten nářek už nebolí...

"asi je smrt  snadnější než radost " tohle řekl jsi, po tom co

díval ses jak zahřívá sperma v dlaních

tuhnoucí za tlustou stěnou skla, vzpomínáš   si...?

 seděl pořád ještě vedle ní

i když už smrákalo se a hořel protější dům, protože někdo to vzdal...

tak poklidně se chtěl usmívat

tuhle noc jsme přežili...

a ty  až teď  se ptáš, proč neodešla jsem s ní

skleněné ampulky vyrovnané v řadách

rosí se od slz

" já už přece nemám na vybranou..."