Vesmírem

Kdo může proboha,

ženo má, kdo může

vytrhnout zub minulosti,

když má ústa jsou bolavá?

Pověz mi muži můj,

když svět klečí před bohem,

před čím pokleká bůh?

Tím co je nad bohem,

stala se lidská nahota

krása těla a duše,

protkaná vesmírem

v ženu a v muže.

Rouháš se přiškrcený hlase,

tak jako dřív když mluvili o kulaté zemi,

věšeni a upalování pravdou.

Zub času se zakousl do kleští,

pevně je drží a nepouští,

tady na zemi, místo smrti,

svítilo slunce a bylo po dešti.

Snad je to vesmír,

kdo chodí po lidech,

objímá, fackuje

a nakonec Vás pohřbí...